Povídka

Proč kočky přicházejí
Četba díla zabere cca 16 min.

Staly jsme se největšími kamarádky. Když jsem měla dobrou náladu, byla hravá. Když jsem se cítila smutná, sedla mi na prsa a tiše vrněla, aby mě uklidnila. Nehnula se ode mě ani na krok. A já ji lásku patřičně vracela všemožným drbáním a nejlepším jídlem a česáním a masážemi.

Nedlouho poté, to už bylo někdy uprostřed jara, se za kasou objevil. Sotva jsem zprvu zvedla oči. Nakupoval jen pár pomerančů a zázvor. Když promluvil na pozdrav, jeho hlas zněl přesně tak, jak mi zní hlas všech těch mých hrdinů z knih. A tak mi to nedalo a prohlédla jsem si ho. Měl černé upravené vlasy, koženou bundu, široká ramena, hluboké modré oči, úsměv od ucha k uchu, tvrdé lícní kosti. Až jsem určitě zčervenala, když mi došlo, že si navzájem hledíme do očí.

„Bude to všechno, pane?“ řekla jsem.

„Pomeranče se zázvorem. Můžu jenom doporučit. Budete zdravá,“ řekl s neskutečnou grácií.

„To je dobrý tip. Určitě to zkusím,“ opřela jsem se o pult a usmála se.

„Pardon. Rád bych ještě zaplatil,“ řekl nejistě.

„Ajo. Pardon,“ zastyděla jsem se, protože mě neuvěřitelně uchvátil.

Když odcházel, sledovala jsem jeho zadek. Nějaká bába mě musela okřiknout, že už by ráda měla nákup namarkovaný, aby mě vytrhla z mých myšlenek.

Doma jsem to vyprávěla mé kočce. Celou dobu mě pozorovala a když jsem skončila, odešla spokojeně chroustat granule. Sice jsem si četla, ale nemohla jsem na něj přestat myslet. I když jsem vařila, i když jsem uklízela, pořád jsem viděla ten jeho úsměv. Už se tam určitě nikdy neobjeví, přesvědčovala jsem sama sebe. Strašně se to ve mně mlátilo. Jsem už prostě taková.

A on se samozřejmě objevil. Nákup byl vždycky stejný. Nejprve chodil dvakrát do týdne. Pak už chodil každý den. Dostalo se to už do takového bodu, kdy jsem okem pozorovala dveře, kdy se zase v obchodě objeví. Trvalo mu asi měsíc, než mě pozval na rande. A světe div se! Podařilo se to! Vzal mě do divadla. Samozřejmě, že jsem byla nervózní jako nějaká puberťačka, ale nedával jsem to na sobě znát. V obleku byl snad ještě neodolatelnější! A jak mi pomáhal sundat si kabát, jak mi nabídnul rámě, jak se ke mně choval! ACH!

Byl podzim. Dohodli jsme se, že nebudeme na nic čekat. Byli jsme oba dost staří na to, abychom věděli, co chceme, a protože bydlel v podnájmu, nastěhoval se ke mně. Dělal mi snídaně, staral se o mě a já se starala o něj. Lili si jej zamilovala. Oba mi vlastně dodali sebevědomí. Zase jsem získala práci v kanceláři. Dlouhé hodiny mi můj muž pomáhal připravit se na pohovor. Bylo to štěstí, protože byl manažerem HR v jedné menší firmě na výrobu léčiv.

S platem, který jsem dostávala jsem si pořídila auto a svět byl zase v pořádku. Dokonce i máma po seznámení s ním řekla: „No vidíš! Konečně sis našla pořádného chlapa!“ Bylo to to nejkrásnější, co mi kdy ze svého prosezeného křesla řekla.

Nebyla bych to já, kdyby se však něco nepřihodilo. Byla jsem už ve třetím měsíci. Dala jsem maso z konzervy kočce do její misky, ale ta nepřiběhla. Hledala jsem ji po celém bytě, ale nikde nebyla. Nešlo mi to vůbec do hlavy. Okna nebyla otevřené. Balkón nebyl otevřený. Musela tam přece někde být! A já prohledala už úplně všechno. Nebyla tam. Jediné, co mě napadlo, bylo, že musela utéct, když jsme ráno odcházeli do práce. Nějakým způsobem se prodrala škvírou v otevřených dveřích do bytu a utekla.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Jaroslava Žerdíková
Host
Jaroslava Žerdíková
1 měsíc před

Nevím co napsat. Krása. Obsah. Styl moc se mi to líbí

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
water, ice, winter, snow, arctic, frozen, north pole, cold, iceberg, frost, sea, climate change, mountains, antarctic, winter magic, natural wonders, ice, ice, ice, ice, ice, nature, climate change
Úvod, do mých můr. Šedá. Celý svět se skládá z šedé barvy. Nekonečno odstínů. Ale vždy je...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
aneb o komunikaci ...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
0