Prosinec 30
Za chvíli poslední den roku odkvete, a sál lednový své dveře otevře, zášť starých chvil se do vesmíru proplete, a lid na neštěstí na mžik zanevře.
V kufrech jsou vyskládané předsevzetí, polštář je vlhký od slz plných trápení, kolem lidských hlav tajná přání letí, milost lepších časů nesnese prodlení.
Spjaté ruce o odpuštění prosí, duhovky se barví modlitbou naděje, otrhaný plášť ničivý smutek nosí, však veselí se samo nikdy neděje.
Aby člověk až k naplnění doplul,
je třeba, aby se aktivně protlouknul.