Princ se zastyděl, klíč šaškovi podal a za chvíli jeli dál.
Ráno dojeli do Pšenkového království. Princ Ludvík valil oči. Dálnice, průtahy, železnice, náměstí, spousty aut a nových, vysokých staveb. Před branou zámku šašek Zdenka zastavil a řekl princi, že mají ještě zavřeno a že si zdřímne. Ludvík usnul jako nemluvně.
Když se probudil, byl ve voze sám. Chvíli čekal, jestli se šašek neobjeví, a když se mu zdálo čekání dlouhé, zazvonil u královských dveří.
Po několika vteřinách se na displeji zvonku objevila tvář služebné: „Račte si přát?“
Překvapený Ludvík nikdy neviděl tak moderní techniku a tak ze sebe jen vykoktal, že prodává saně. Kupodivu služka odpověděla, že jej veličenstvo očekává.
Princ Ludvík z Konzervova vešel do sálu jako prodavač saní a snažil se být nenápadný. Na trůnu seděl král, vedle něj královna a za nimi stála krásná princezna, která připomínala Ludvíkovi kresbu z jeho dětské pohádkové knížky. Byla tak krásná, že se do ní princ Ludvík okamžitě zamiloval.
„Vy nám prý chcete prodat nějaké saně?“ začala konverzaci královna.
„A a ano, výsosti. Máme v katalogu několik saní. Jedny mají chuť na princezny a jiné jsou spíše na trávu a listí. V případě, že si budete přát, máme i saň ovládající moderní pětiboj a přemůže i největší vojsko.“
Chudák princ Ludvík nepochopil Zdenku, která mu radila, aby předstíral, že je prodejce sportovního náčiní. Myslel, že saně jsou draci.
Král se zamračil a nechal uvrhnout Ludvíka do šatlavy, za zesměšňování královského majestátu.
V šatlavě bylo Ludvíkovi ouvej. Byl sice z domova zvyklý na jednoduché zařízení, ale nebyl zvyklý na myši, potkany a netopýry.
Po půlnoci se dveře šatlavy otevřely a strážný doslova vhodil do kobky druhého odsouzence. Byl jím šašek. Jak jste se jistě dovtípili, princezna se převlékla a domluvila se s žalářníkem, že je jako sluha prodavače saní a nechala se uvěznit k princovi.
Na druhý den ráno se princ Ludvík probudil na stohu slámy. Jeho šašek už seděl u okna a hlásil: „Na stromě s letními jablky bude spousta jablek.“
Princ Ludvík zapřemýšlel a i přesto, že byl v této nemilé situaci, se zvědavě zeptal: „Jak jsi to poznal?“
„Celý strom je obalený květy,“ dokončil svoje uvažování šašek Zdenka.
„Nemám nic proti stromům, květům, ani jablkům, ale řekni mi laskavě, jak se dostaneme z tohoto vězení, aniž by tím utrpěla naše majestátnost. Dostal jsi mě sem, dostaň mě i ven.“
Šašek Zdenka se na svém seně protáhl a nahlas zapřemýšlel: „Jestliže princi přiznáte svou identitu, bude z toho ostuda, z níž vznikne spousta nových vtipů. Každý si z vás bude dělat srandu, prču, legraci. Dostat se na výši, dá vám velkou práci. Zřejmě asi jiné cesty není, než opustit vězení v utajení.“
Krátce nato se otevřely dveře šatlavy a hlídač vyvedl šaška ven. Princ osaměl.
„Vzali šaška na výslech nebo na popravu? Nic zlého neudělal, tak snad se mu nic nepřihodí. Je mi milý, i když má kolikrát tak moderní názory, že mi s nimi leze na nervy, ale mám jej v podstatě rád,“ uvažoval princ Ludvík.
Zatímco se ve vězení princ Ludvík utápěl v pochybnostech, princezna Zdenka nelenila a odcestovala do Ludvíkova království. Oznámila, že jako velvyslankyně sousedního království se nemůže již dívat na zaostalost tohoto kraje a protože je princ Ludvík nezvěstný, povoluje všechny podnikatelské aktivity v zemi. Hned poté odjela domů. V zaostalém království neměl nikdo nic proti. Všichni byli rádi, že mohou konečně své síly obrátit na správnou cestu a nemusejí se potají v noci plahočit s půjčenými stroji.
Hlasité předčítání
