Když se princezna Zdenka vrátila domů, princ Ludvík už ve vězení nebyl. Pro dobré chování jej propustili z vězení a on odešel neznámo kam.
Princezna Zdenka se odebrala ke své chůvě, která bydlela za zámeckou zahradou ve své chaloupce.
„Chůvo, mám problém,“ začala nesměle princezna.
„Já vím, Zdeničko. Hledáš prince prodavače viď,“ usmála se na ní chůva.
„Jak to víš, chůvo? Ještě jsem s nikým o tom nemluvila,“ vyhrkla překvapená Zdenka.
„Jo holka, mám tě ráda tak, že ti vidím i do duše. Tak abych ti mohla poradit, musíš mi říct, jestli ho máš ráda.“
Zdenka se začervenala a přiznala chůvě, že se asi do prince zamilovala. Ale neví, jak to dopadne, až princ shledá, že ona není šašek, ale princezna a že si bude určitě myslet, že si z něj dělala šaška. A největší problém je, že teď ani neví, kde princ je. Vlastně to není ten největší problém. Princ se dříve nebo později najde. Ten opravdu největší je, že v Konzervově zařídila i proti princovu přesvědčení, povolení k novotám.
Chůva políbila princeznu na čelo a pošeptala jí, že se má vrátit do zámku a že ví, kde hledat prince, a že ho pošle za ní, jen co to půjde. Nešťastná princezna se rozloučila a na odchodu si všimla, že jsou u dveří princovy boty. Dělala, jako by si toho nevšimla a vrátila se domů. Když odešla, zavolala chůva do komory: „Vstávej Ludvíku, je čas!“ On totiž princ Ludvík, když ho propustili z šatlavy, nevěděl, kam má jít, a tak zaklepal u prvních dveří. Chůva mu otevřela a nešťastného prince vyslechla. Poté mu dala pořádnou večeři a od té doby Ludvík spal jako miminko. Nebylo divu. V šatlavě se to hemžilo myšmi a potkany a tak jeho spánek nebyl vůbec kvalitní. Zato tady, po zelňačce v nadýchaných peřinách se mu spalo růžově a dohnal vše, čeho se mu nedostávalo. Než Ludvík usnul, vyprávěl babičce, jak byl hloupý, že nechtěl žádnou inovaci, a že vše zakazoval. Až když uviděl moderně vybavené Pšenko, uvědomil si, že je pokrok o krok dál.
„To jsem se krásně prospal. Pročpak mě budíte, babičko?“
„Vstávej a napravuj,“ prohlásila chůva.
„Co mám napravovat? A jak mám napravovat?“ ptal se zmateně princ. Chůva udělala Ludvíkovi šípkový čaj, přidala namazaný chléb a oznámila mu novinu: „Byla tady princezna Zdenka.“
Do prince, jako by píchnul. „Byla tady? Proč jsi mě nevzbudila? Kde je? Kam šla?“ vyhrkl na chůvu otázky.
„Mluvila o tobě, ale já tě ušetřila toho trapasu a zapřela jsem tě. Zdenka je moderní děvče a ty jsi, no jak bych to vyjádřila, nekňuba, zpátečník, lenoch a marnotratník.“
Princ Ludvík se napil čaje a zašeptal: „Já vím, ale copak já za to můžu? Byl jsem tak vychovávaný. Maminka, dej jí pánbůh lehké odpočinutí, mi vždycky říkala, že se máme držet starých osvědčených metod.“
Chůva se rozzlobila a spustila na prince: „Jo a tobě to ve tvé lenosti náramně vyhovovalo. Podívej, jak se žije ve tvém království. Zatímco u nás máme s moderní technikou sklizeno a bavíme se, u vás kosíte, dáváte obilí do snopů a mlátíte s cepy. Vaši lidé bydlí v lepených chatrčích a záchod máte na dvoře.“
Hlasité předčítání
