„No jo, babičko, ale jak to udělat, abych se za svou zemi nemusel před Zdenkou stydět?“ zeptal se bezelstně princ.
„Jsi hodný. To se pozná. Tak jestli chceš, pomůžu ti. Teď řeknu zaklínadlo, a když se vrátíš, bude tvá zem vzkvétat jako naše. Stačí, abys řekl nahlas: Chci to. Navíc ti prozradím, kde najdeš štěstí.“ Po těchto slovech se chůva postavila a napřáhla ruce k nebi.
„Ano ano, chci to,“ zakřičel nadšeně Ludvík. Chůva zavřela oči a pošeptala k nebi: „Lidi co jste na seně, užijte si legraci. Zákazy jsou zrušené, zpívejte si při práci.“
Princ Ludvík chůvě poděkoval a na odchodu se nesměle zeptal: „Babi a ještě jste mi slíbila, že mi prozradíte, kde najdu štěstí.“
Chůva se usmála, pohladila prince po vlasech a pošeptala mu: „Štěstí najdeš panáčku v každém slovníku. Protože jedině tam je jisté.“
Princ se usmál a vzal za kliku. Vtom se dveře prudce otevřely a princ se srazil s příchozím. Tím byla převlečená princezna Zdenka, za šaška Zdenka. Princ se neudržel a radostí šaška objal.
„Už jsem myslel, že tě popravili. Kde jsi celou dobu byl? Nic neříkej a povíš mi to cestou domů. Babičko, děkuji za všechno a brzy na shledanou.“
Už když přejeli hranice Konzervového království, poznali, že se něco děje. Lidé stavěli, sklízeli, jezdili, modernizovali, ale hlavně si při práci zpívali. Princ měl radost, když viděl tolik spokojených poddaných. Netušil však, že to nebyla práce chůvy, ale princezny Zdenky. Když jeli k zámku, všimla si princezna, starého opuštěného mlýna. Ptala se prince, proč v něm nikdo nebydlí a princ Ludvík mu řekl, že tam straší. Prý se vždy o půlnoci zevnitř ozývají podivné zvuky.
Po několika dnech, když napravil Ludvík všechna nařízení, zrušil hloupé zákazy a propustil špatné rádce. Do role nového rádce, přijal šaška Zdenka. Tu se však v novinách objevily zprávy, že je princezna Zdenka z Pšenka nezvěstná. Ludvík ihned zavolal princeznu Zdenku vlastně šaška, vlastně rádce a nařídil mu, aby poslal vojsko hledat po celé zemi, jestli není náhodou princezna u nich v království.
Zdenka nevěděla, co si počít. Nechtěla zburcovat celé vojsko kvůli zbytečnému hledání. Až dostala nápad. Vše si předem promyslela, a když se princ zeptal, jestli už vojsko vyrazilo hledat, řekla: „Milý princi. Jedna paní povídala, že princeznu začaroval zlý vynálezce, inženýr Babral, protože od něj Zdenka nechtěla koupit vynález na výrobu vynálezů. Nyní se zakletá Zdenka nachází v opuštěném mlýně, coby tři věci ve světnici.“
Princ Ludvík nechápal, jak to myslí a zeptal se: „Princezna je tedy jako co?“
Zdenka se zamyslela a odpověděla: „To nikdo neví. Může být hrnek, lavice a stůl. Nebo obraz, mlýnský kámen a sekera. Vím jen, že ji ze zakletí vysvobodí jen ten, kdo o půlnoci do mlýna přijde s kyticí růží, zazpívá celou královskou hymnu a požádá ty věci o ruku.“
Princ Ludvík byl z toho zmatený. Zavřel se do svého pokoje a tři dny nevyšel. Princezna byla v roli rádce smutná. Myslela, že se princ pokusí zakletou princeznu vysvobodit, ale on ze svého pokoje nevycházel. Služebnictvo mu pouze nosilo jídlo a jinak nechtěl nikoho vidět. Ani rádce. Třetí den se rozhodla, že radši odjede domů. Přišla k princově komnatě, aby mu to oznámila, a když už chtěla zaklepat, otevřely se dveře a vyšel princ Ludvík.
Hlasité předčítání
