Poezie

Sen o prvotním vesmírném tanci

Toto dílo je (9/25) součást sbírky: 
Inspirace pro život
  

Sen o prvotním vesmírném tanci

Tajemný tón SVĚTLA prvorozené magické písně zrozen je v moři živoucí energie. Je magickým tónem v mystické hudbě nekonečného stvoření. Je magickým tónem uprostřed spirály vesmírného hada. V rytmu vesmírné písně zrozený není nečinnou abstrakcí, jak by se mohlo zdát. Prvotní vesmírný tanec je SLOVEM, skrytým v prvotním tónu božské písně vesmírného řádu. V řádu, v chaosu i v opojení zrozena je existence věčné touhy po LÁSCE. Háďátko, v podobě nekonečné živoucí spirály, zrozené z věčného jasu a radosti VELKÉHO EGA, svíjí se v nekonečném kosmickém tanci opilé touhou otce svého. Tančí osamoceno magickým labyrintem nekonečné Hudby sfér. Zplozeno v meditaci a odděleno od prvotní Touhy, rozhodlo se prvorozené dítě magické písně, poznat skrze vesmírné zrcadlo samo sebe: „JÁ JSEM“, řeklo prvorozené dítě vesmíru. A slovo dalo si slovo: v pravdě navracet se obohaceno moudrostí, živoucí a krásnější, v podobě Bohyně VĚČNÉHO ŽIVOTA. Velká Bohyně je projevená transformační síla, která kouzelnou hůlkou vládne nekonečné písni písní. Přichází k nám, je tu už dlouho, ale naše oči se stále dívají skrze ni. Avšak oči Bohyně upřeně dívají se do dálky, vnímají prostor kolem sebe, nikoliv předměty v prostoru, ale prostor samotný. Dívají se do dálky a vidí, jak ZLATÝ DÉŠŤ ZLATÝCH VLASŮ osvítil v prvotním svítání maličkou Zemi. A zlatý déšť zlatých vlasů na plátno světa v barvách SVĚTLA maluje vše, co oči hrdé Bohyně navždy už dojímá. Skládání hudby kosmické, hadem věčnosti navždy je korunované. V rozostřeném pohledu očí Bohyně zlatý déšť zlatých vlasů v blankytu zrozeného nebe pěticípou hvězdu skrývá: uprostřed nekonečné spirály života. Tón v tónu magická píseň navždy už zní, a živoucí energie vesmíru hranice paralelních světů smývá. V úžasu se nadšeně dojímá a zároveň varuje: vědět málo tvé duši nestačí, vědět moc, nebezpečí skrývá. Dech slunečního větru pravdu vzápětí přináší, a Země ji od té doby na svých bedrech nese. Není to však PRAVDA, snad ani LÁSKA, co v hlavách jejích dětí haraší, od chvíle, co na dlouhé věky zapomněly: „JÁ JSEM tónem písně písní uprostřed spirály nekonečného vesmírného hada.“

 

Autor: Rebeka Sprinncová

Webové stránky: Psychologie chaosu

Facebook: Psychologie chaosu – kvantové vědomí

5/5 (1)



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

Rebeka Sprinncová

Albert Einstein: „Objevuji tak, že přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím. Devětadevadesátkrát se mýlím. Po sté trefím do černého.“

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Člen
6 let před

Krásně napsáno

Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Já si tě zatím jenom představuji Začínám večerem, kdy ukládá se k spánku den Stíny neonů ...
Sedím na kameni u břehu mrtvého moře. Mhouřím oči proti slunci a oddávám se pokoře. Někde v ...
V kraji beze jména, tam, někde mezi temnotou a zapomněním, zrály hrozny psího vína.   Ve...
Linkovaným sešitem čárám slova s pocitem prázdna Vytrvale, neurvale v každém řádku ...
Tak hluboko jsem v tom ještě nevězel Dvakrát za den kocovinu A ještě teď se třesu A pí...
Než ukážeme záda zemi… Než zajdeme si na pohřeb vlastní… Než necháme hnít radost za mří...
Na duši nejtišší chvění hlubinou ladím houslové struny v ovzduší lehounké pápěří hudbo...
docela drahý víno na to že piju sám… měl bych být spokojen - a přesto nejásám. vždyť ...
občas pozoruju ptáky ne,že bych je zaujal: maličký  vzdálený  součást zemské masy &nbs...
Prd - fuk, pod - frk. Splín, spím, měl jsem blín či bdím, jsem lín? Pryč kam? Pryč tam!...
Kanibal Hladový kanibal davem se toulá pláštěm bílé, čisté krásy se kryl postřelen pistoln...
včera jsem rozhodl se dnes to vzdát a dnes jsem rozhodl se tomu smát! - kdybych se jednou snad r...
ve špatný čas na špatném místě - říkám si tedy „snad příště!“ - snad příště? ...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
Žít na zemi   Tak neplač, dívko po nocích Tak neplač do peřin Já vnutím ti svůj jemný sm...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
úsvit na pláži – soumrak na horách - ruce rozpažil na mostě sebevrah - spával na plážích. vst...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...
Na linkách metra c-a c-a válečná čača vládne vesmírnému taktu ~Um čača um čača~ Ve stavu, kd...
V zámeckých zahradách   Zámeckými  zahradami se ráda procházím. Na jaře mě rozkvetlá mag...
Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
Struny podzimu   Zas znějí tóny něžné melodie to podzim zvolna přichází u srdce jímá lehk...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
V kraji beze jména, tam, někde mezi temnotou a zapomněním, zrály hrozny psího vína.   Ve...
Je v nebi. A nebo kdoví kde je? Prošel branou. Ale co je za ní? Cháron s loďkou, milí příbuz...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
Blatouchy   Jásají jarem ve vlhkém lužním lese, kde studánky pramení, na březíc...
Jsme snílci, kteří věří snům, jenž odráží se v zrcadle. Tápeme slepí na bradle… Uv...
0