Naty schovala kluky do šatní skrýše.
6.
Naty schovala kluky do šatní skrýše,
paní učitelka děti pochválila,
že již nemají svoji hlasitost výše,
Romanka se na Rachelku zaculila.
Jedničky létaly do žákovských šipky,
malí studentíci jsou fakt znamenití,
Krištůfek se těšil na oběd na svitky,
Vojta koukal z okna, jak slunce svítí.
V čítance ještě jeden odstaveček,
na obrázku byl velmi pěkný domeček,
Káťa četla, jak pes skákal přes kopeček,
a konečně se rozezvučel zvoneček.
Z čista jasna rána zaduněla,
náhle se chodba u skříněk zatemnila.
7.
Náhle se chodba u skříněk zatemnila,
dveře se rozlétly a dovnitř se vkradly,
právě když dvanáctá hoďka udeřila,
tři štíhlé vysoké dech beroucí stíny.
Vzduch nasytil se mrazivými zvuky,
jímaly závratě a temné předtuchy,
klíčová dírka ukrývala dva kluky,
co pozorovali plavající duchy.
Ti nezvaní hosté až k dětem vklouzli,
Lukáškovo ústa na chvíli zamrzly.
Filípek se zachvěli v děsivé chvíli,
když dveře do učebny právě zavrzly.
Zřetelně pronesl král cukrové říše:
„Dneska obalí všechny prach až do výše.“
8.
„Dneska obalí všechny prach až do výše,
mé sladkosti vás omámí dozajista,“
pronesl ten vladař ve své velké pýše,
„a vaše zoubky se zbaví rychle čista.“
„Bonbóny vám dají moji pomocníci,
v ústech se rozprskne ta chuť sladící,
pak váš chrup osídlí malí červíci,
a já budu úspěchy oplývající.“
Tři Emičky se dívaly na lízátka,
ta měla překrásně barevná pozlátka.
„Tak jen pojďte blíže vy pěkná děvčátka,“
oslovil je host, co držel cukrlátka.
Vláda krále cukru všude jinde padla,
malí skřítci znali mocná zaklínadla.
9.
Malí skřítci znali mocná zaklínadla.
„Pomůžem,“ skřítci křičeli a dovnitř vešli,
„Davídek K. má zase sílu, cvičí bradla,
a Kubík mušku přesnou, když míčem hází.“
„Padouši, tady jsou jenom chytré tváře,“
řekla Pavlínka v nezkrotné odvaze.
„My již umíme číst i že slabikáře,“
doplnila kámošku Natálka blaze.
Emička C. se postavila před ta strašidla,
je to velmi odvážná bystrá slečínka,
vysvětlila, že jsou zde jasná pravidla,
a že nevadí občas sladká svačinka.
Dětská dušička má krásnou povahu,
a třída malých prvňáků má odvahu.
10.
„A třída malých prvňáků má odvahu,“
chválila své děti paní učitelka,
která měla též dobrodružnou povahu,
a znala více příběhů nežli telka.
Kamarádi z béčka dobře věděli,
co se sluší a co se patří po ránu,
že zoubky musí čistit, když sladké snědli,
a že pozdravy nemají mít zábranu.
Raráškům se moc líbila paní třídní,
její přístup k žákům byl velmi vlídný,
chtěli se jí představit a bytí sdílní,
jen Tim se občas cítil tak neomylný.
„Však já o vás kluci vím už od pradávna,“
teď paní učitelka Mirka odhadla.
11.
Teď paní učitelka Mirka odhadla:
,,Třída je odvážlivci zaplněná,
k vítězství stačí, aby chvilka odvadla,
a vaše zlomocnost bude zneškodněna.“
Davídek G. už rozjížděl vítězné kroky,
Sid s Timem se také rozskotačili,
a Emička Č. rozproudila svoje boky,
přízraky od čokolády jen zíraly.
Svou kuráž ukazoval také Kubík,
rarášky lákalo sladké pokušení,
Lukášek se usmíval jako medvídek,
oknem se lila ven láva rozrušení.
Noha trpaslíka dupla v zápalu,
naději svírala dáma v obalu.
12.
Hlasité předčítání
