Jednou se mnou obr zůstal déle. Možná to bylo kvůli Ohynovu nepřátelskému pohledu, možná na něj měl Moran dobrý vliv. Byla jsem za jejich přátelství ráda – Moran byl rozhodně lepší společnost,než královna Pijavice nebo ohavní Zotygové. Obr si mě stáhl k sobě na klín a přitiskl mě k sobě,zavrčel:
,,Moran zítra pořádá oslavu,možná tě vezmu s sebou. Co ty na to?“
Přikývla jsem, že bych šla ráda, ale Ínemak zavrčel:
,,Tak snad se tam budeš s Ohynem chovat slušně a ne abys na Morana zas tak civěla!“
Od dveří se ozval Ohyn: ,,To je zbytečné ji brát, pane. Jestli tam bude Moran, stejně na něj bude zírat! Ledaže by jí pán vypíchl oči, to by pak pána neztrapnila!“
Ínemak se na něj ostře podíval a křikl na něho:,,Na tvůj názor jsem se neptal.“
Ohyn k němu poslušně přiklekl a pokorně řekl: ,,Pokud pán poručí, klidně jí ty oči vypíchnu já.“
Obr se nejdřív zasmál, ale pak zvážněl. ,,Ty se jí ani nedotkneš.“ Kopl do Ohyna a poslal ho zpátky ke dveřím. Chtělo se mi smát i brečet zároveň. Další těžká chvíle u obra.
Pak se na mě podíval a pokývl hlavou,prozradil mi: ,,Snažil jsem se na tebe zapomenout, když jsi tu nebyla.“
Přiznání znělo skoro hořce. „Ale nešlo to.“ Sevřel mě pevněji. „Zuřil jsem kvůli tobě tak moc, až mě to vyčerpávalo. Stala ses mou slabostí. A když jsi byla pryč, nebyla chvíle, kdy bych na tebe nepomyslel.“ Naklonil se ke mně blíž a dodal: „Sledoval jsem tě svým kouzelným kukátkem ve věži.“
Zatajila jsem dech: ,,Celou dobu…?“
„Celou dobu,“ potvrdil a ušklíbl se.
,,Můj nový čaroděj byl neschopný. Dokázal přetvořit Ohyna, ale na to, aby mi vymazal tebe z hlavy, nestačil. Možná proto, že na tebe myslím rád. Jsme nerozluční. A už to tak zůstane.“
Ohyn to nevydržel a zasyčel ode dveří:
,,Možná kdybych ji mohl zabít, pane, tak byste na ni přestal myslet. A mohl byste si najít někoho mnohem vhodnějšího než tuhle obyčejnou smrtelnici.“
Obr na něj zařval: ,,Ohyne, sklapni! Varuju tě! Ještě jedno slovo proti ní a okamžitě tě spoutám a hodím k Rybákovi do cely!“
Zarazila jsem se:,,Bojka je ve vězení? Proč?“
Ínemak zavrčel: ,,Byl neposlušný. A sám si tu celu vybral, než aby mi sloužil.“
,,Ale slíbil jsi mu svobodu!“ vykřikla jsem. „Proč ho zase vězníš?“
Obr na mě ostře pohlédl:
,,Dlouho jsi tu nebyla, nevíš, co se mezitím stalo. Bojka zesílil. Porazil Ohyna k zemi. A teď se mi hodí do zábavných soubojů k Moranovým bojovníkům. Kdybych ho pustil, utekl by. A já ho pak musel hledat kdo ví kde!“
Cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo:,,Ínemaku, prosím… propusť ho. To, co mu děláš, není správné. Nemůžeš ho věznit a nutit k zápasům!“
Obr se rozzlobil. „Ani náhodou! Dokud mi neslíbí věrnost a oddanost, zůstane tam! A ty za něj nemáš co prosit! Pustím ho – a ty s ním utečeš! To tak! Na to zapomeň! A dost už o Rybákovi!“
Ohyn se od dveří ušklíbl: ,,Když po něm tolik touží, pán by ji k němu mohl zavřít. Aspoň by od ní měl chvíli klid.“
Hlasité předčítání
