Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen
a ukazují cesty, kterými jsi nešla.
Stezky vedoucí ke skrytým pokladům,
nevyužitým možnostem,
zapomenutým snům.
A každé ráno je jich víc.
Jako by se rodily v temnotě noci,
kdy smutníš pro něco, co nebylo.
A čas se krátí.
Tohle je život… Asi.
Prsty se dotýkáš modravých rozcestí
a nevíš kudy kam.