Bojka porazil Ohyna
Obr ten zápas mezi Bojkou a Ohynem odložil, až odjel Silver. Musel ho opravdu naštvat, protože obr byl tentokrát opravdu drsný. Jen škoda, že jsem nemohla být u toho, když Silver mluvil s obrem. Přišel pro nás do věže, když jsme s Ohynem spali. Rozespalí nás vyzvedl a odnesl do sálu ke stolu, hodil na zem před Morana,který tu seděl s pohárem v ruce,obr se na mě zamračeně podíval a hrozivě řekl:
„Za to, že jsem si musel vyslechnout Silverovy protivné řeči tě teď nemine podívaná, kterou ti slibuju už dlouho!“
Moran na mě kývl:
„Stálo ti to za to utéct pánovi zase k Silverovi?“ zeptal se.
Rozhodně jsem odpověděla:
„Jo, stálo!“
Obr se usadil na svůj temný trůn a zařval na temňouše, kteří stáli u dveří:
„Vy tam, přiveďte Rybáka a hned!“
Když ho přivedli, obr zařval na Ohyna a ukázal na Bojku:
„Ohyne, poraz ho!“
Ohyn to nedokázal, tak Bojka Ohyna porazil k zemi a Ohyn už nevstal. Obr poručil, aby Ohyna i Bojku odvedli do léčírny. Bojka byl jen trochu popálený. Byla jsem z toho otřesená a brečela jsem. Moran ke mně přisedl na schodek na Ohynovo místo pod obří trůn k obrovým nohám a objal mě.
„Ale no ták, snad bys pro ně neplakala! Pán to myslí dobře, když je nechává, aby se takto poměřovali v souboji. Tím pak oba zesílí a vylepšují se!“
Mě to ale nijak neuklidnilo! Odstrčila jsem Morana a chtěla vstát, ale Moran mě chytil a stiskl zpátky k sobě.
„Proč jsi utekla k Silverovi, když víš, že to obra tak moc naštve?“ zeptal se.
Odsekla jsem:
„Do toho tobě nic není!“
Moran s tím nesouhlasil a řekl:
„Ale je!“
Pak mi o Silverovi začal povídat cosi zlého, tak jsem Morana štípla, aby přestal a pustil mě. Morana to rozesmálo. Pustil mě a vstal. Podívala jsem se na obra.
Temný sál osvětlovalo jen několik pochodní, jejich plameny házely na kamenné stěny tančící stíny. Ínemak seděl na svém masivním trůně, zahalený v černém plášti, a jeho oči se nebezpečně leskly ve slabém světle. Když promluvil, jeho hlas se nesl prostorem jako vzdálené hřmění.
„Řekl jsem ti, abys nikdy nemluvila se Silverem…“
Jeho slova byla tvrdá jako kámen. Cítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Nechtěla jsem se s Ínemakem hádat, ale zároveň jsem nemohla popřít pravdu.
„Tak promiň, ale musela jsem,“ odpověděla jsem tiše, ale pevně.
Ínemakovy prsty se sevřely v pěst, až mu klouby zbělely.
„Ale Moran nemá právo tě s ním spojovat. Co přesně ti řekl?“
Moran stál opodál, ruce založené na hrudi, jeho pohled byl chladný, nečitelný. Když promluvil, jeho hlas byl klidný, ale v podtónu zněla skrytá pobavenost.
„Jen jsem jí vysvětlil, proč je Silver tvůj nepřítel,“ řekl a ledabyle pokrčil rameny. „A proč by se měla mít na pozoru.“
Ínemak pomalu vstal. Jeho vysoká postava vrhala dlouhý stín, který se přeléval po podlaze jako živá tma. Udělal krok ke mně a já musela potlačit nutkání ucouvnout.
„Ty se máš mít na pozoru přede mnou,“ zavrčel tiše, ale v jeho hlase byla skrytá výhrůžka. „Ne před Silverem.“
Hlasité předčítání
