Poezie

Sobec
Četba díla zabere cca 1 min.

Autor: Bára Adéla

Jsem sobec!

Vidíš ty nafouklé tváře?

Než se rozdělit, sama vše sním.

Vidíš ten nepřítomný pohled?

Než se rozdělit, sama sním.

Vidíš ty ztrhané ruce?

Než se rozdělit, sama vše splním.

Vidíš ta sehnutá záda?

Než se rozdělit, sama vše vyřeším.

 

Jsem sobec! Jsem lakomá!

Však kdo má víc než já,

když nic si vzít nenechám?

A beru plnými hrstmi.

 

Světe, podívej se!

Jsem sobec, a vzít si to nenechám!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Bára Adéla

Jsem začínající pisálek, baví mě čtení i psaní různých žánrů. Budu ráda za veškerou kritiku, která by mě mohla posunout dál v mé tvorbě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

chybí mi chůze tvá a tvoje tělo - ty jeho nohy a stydká pokožka. chybí mi pohyby s nimiž od...
Obklopenej v kleci třemi zdmi a jednou mříží, nemůžeš utéct pryč, můžeš jen dovnitř. ...
Jsi moje největší láska, co mé rty překrásně laská. Jsi moje snová realita, já v tvé náru...
Hádanka   Těším se až mě něžně pohladíš, Vstoupíš do mě Pomalu to rozjedem… Zažije...
  Nejbohatší láska ... Přátelství je víc než Láska
Co může být horšího, je to jak noční můra, či zlý sen. To se prostě probudíš a je zase hez...
proč to my nedáme do kupy? vždyť krása tvá mou pýchu otupí a tělo mé tě v zimě zahřeje...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
,,Setrvávající bolest neustoupí, pod kotlem navíc přitopí, vzpomínky nemohou odejít, ...
včera jsem rozhodl se dnes to vzdát a dnes jsem rozhodl se tomu smát! - kdybych se jednou snad r...
Neumíš kreslit? Krasopisně psát? Zpívat, básnit, textovat? Na žádnej hudební nástroj hrát? ...
Šedá, že se soumrakem téměř splyne. Snad ukázat chce mi srávný směr. Létá tam, kde krajinou...
Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...
Zavěšená v dlaně borovice v rozpínavosti citových vzruchů v souznění s moudrostí letokruhů....
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Mapa Antarktidy ... na dveře svou adresu píši Ti
Ráno se opírá o okenní rámy Se silou hrotu oštěpu A elegancí dámy Jeho světlo se láme ve...
uprostřed pokoje před skomírajícím světlem posledních svící, ,,to prej, aby byla trapná r...
 Starý dům na nábřeží dýchá  nostalgií. Kolik tajemství a příběhů zažily jeho zdi. K...
Nad Májkou zjevila se ves, a stužky s větrem veselou hru hrají, při sešlosti nezaštěkne pe...
Tak jako nepolíbené rty baží po bažině lepkavých slov a terapii Tak jako prázdné...
ty, nepravém odsouzená neznalým zatracená dej mi jiný stupen vědění úhel vidění ulev od mi...
Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
Jen tak se brouzdat ranní rosou ještě než dorazí zubatá s kosou. Jen tak se procházet tou l...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
Je listopad, slunce jsem neviděl aspoň týden a zvíře ve mně se dostává pomalu na povrch. Na sev...
Dnes je to sto dní jak je mi známo Co jsme si řekli v naději ano Radostí dal bych se do běhu M...
Vyhnilá ze středu svého bytí ze džbánu piju svůj absurd drink otupěle jen v noci svlíkám ...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
psal jsem si básničku o nebi. o hvězdách. na tvoji zadničku a na tvých kalhotkách. a n...
0