Trpící listoví zelená se studem
kdo ti teď napoví, kolik let tu budem?
Písek v hodinách sype se stále
chci asi milovat v tanečním sále
Tebe
a zůstat neposkvrněná.
Obloha krvavou prázdnotou zeje
stéblo trávy větrem se chvěje
jako můj dech, když líbáš mi stehna
Ďáble! Chci být jen jedna
ve tvým objetí
však necítit se svázaná pouty lásky.
Jiskrno v úžasu tvých očí mě svádí
„Dělat si závazky mi fakt vadí!“
čárám prstem na tvá rozpálená záda.
To víš, že tě mám fakt ráda
jsi jako skvěle vonící hořká káva –
Nejlepší na ní je, jak mi dělá dobře.
Hlasité předčítání
