Povídka

Souboj pro krále Morana
Četba díla zabere cca 13 min.

,,Ona i Ohyn jsou moji nejbližší, tyhle dva nikdy ani za nic nepropustím,patří mi a jestli jsme,nebo nejsme přáteli na tom nic nezmění!”

Moran s toho co řekl obr byl podivený,neřekl na to nic,jen zopakoval svoje pozvání na oslavu na lodi,rozloučil se a odešel.

Nové šaty

Obr mě odnesl do věže,bylo mi tak divně těžko a smutno,nějak mi vůbec nezáleželo na tom,co obr dál udělá, chvíli se mnou odpočíval,pak se zeptal:,,Tak co půjdeme k Moranovi na tu oslavu?”

Pohla jsem ramenem a řekla:,,Jak chceš.”

Obr na to zavrčel:,,Když tě vezmu sebou,snad nebudu litovat,co?”

Podíval se mi z blízka do očí a přísně řekl:,,A přestaň už trucovat a mluv se mnou!”

Tak jsem se zeptala:,,Co se stalo Ohynovi?”

Obr na mě naštvaně zavrčel:,,Do toho ti nic není,tak se na to neptej!”

Pak vstal a mě taky zvedl a postavil, prohlídl si mě i moje docela zničený bílý šaty,řekl:,,Moran pro tebe donesl nové šaty,tak si je převlečeš a půjdeme na tu oslavu!”

Ukázal mi nové šaty od Morana, byly bledě modrý,závojový s velkým výstřihem,snad až pod pupek a na víc i průhledný,nasadila sem si je na svoje bílý šaty,ale obrovi se to nelíbilo,poručil Ohynovi,aby mi pomohl se líp upravit,ale řekla jsem:,,Když ty šaty od Morana jsou moc průhledný a na víc mají moc velký výstřih,v tom jít přeci nemůžu!”

Ale Ohyn mi moje bílý šaty roztrhl a nasadil jen ty od Morana! Pak se na to Obr i Ohyn zasmáli,obr řekl:,,Ale jo,vypadáš v nich dobře,no a co,že jsou trochu průhledný,však to je tak hezký a ten výstřih,takový nikdo nemá,to je teda fakt!”

Řehnil se na to obr a Ohyn se zase dusil smíchy a kroutil na to hlavou: ,,Možná to je trochu moc výstřední a docela šíleně vyzývavý!”

Řekla jsem:,,Mě se ty šaty nelíbí,raději bych v nich nikam nešla!”

Obr zavrčel:,,Ale jo,půjdeš,už jsem rozhodl!”

Ohyn se zeptal:,,Prosím můj pane!Směl bych raději zůstat ve hradě?”

Obr na Ohyna zafuněl:,,Z jakých důvodů?”

Ohyn si před obra klekl:,,Můj pane,prosím!Raději bych tu zůstal a odpočl si trochu!”

Obr to Ohynovi dovolil,tak mi bylo moc líto,že půjdeme bez Ohyna!

Na oslavě

Když jsme přišli do přístavu na Moranovu loď,oslava už byla v plným proudu a Moran nás uvítal v pirátském převleku,nasadil mi s legrace jeho pirátský klobouk,který mi byl hodně velký a obr se na to zasmál a raději mi ho s hlavy sundal a vrátil Moranovi. Moran nás provedl celou lodí bylo to tam moc krásné,byly tam rozvěšený lampiony a hrála tam nějaká pirátská kapela na pódiu,pak nás usadil u slavnostního stolu na palubě,na pódium přišlo několik princezen bojovnic s holemi,mezi nimi byla i ta rezavá princezna,která se přátelí s Moranovou dcerou Lucindou,ale Lucinda tu nebyla,jen ta rezavá princezna,vypadala tak divně,byla s těch všech nejvyšší, ale taky nejošklivější!Moran na ně ukázal a řekl:

,,Jedna s nich bude moje nová královna,na kterou si vsadíš Ínemaku? Která to podle tebe vyhraje?”

Ínemak zamyšleně řekl:,,Tipuju na tu rezavou!”

Moran se na to ušklíbl,řekl:,,O tu stojím nejmíň,je to dcera mého přítele a moc se mi nelíbí,že se taky přihlásila,ale dáme jí šanci,pro radost jejího otce,ne?”

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
0