Povídka

Souboj pro krále Morana
Četba díla zabere cca 13 min.

Obr se na to zasmál,řekl:,,Jsou to všechny vážně zajímavé princezny bojovnice,tak jsem moc zvědavý,co nám tu předvedou!”

Ty moje hrozný šaty mě docela vadily, nějak jsem si všimla, že si mě tu dost každý prohlíží!Schovala jsem se za obra, když si připíjel s Moranem, ale pak Moran vstal a šel se přivítat s nějakým starším mužem,vypadal trochu, jako Moran,akorát byl světlý,prošedivělý a možná to byl jeho otec? Usadil ho vedle sebe s druhé strany,tak byl naproti obrovi a mě a jeho pohled byl docela strašný!Měl světlý hustý zamračený obočí a pod nimi takový bledý divný oči,jeho pohled mi nedělal vůbec dobře! Moran pak odešel od stolu a něco někde řešil,pak stál nade mnou a bavil se s obrem a ten naproti vstal a šel k nim,myslím, že si schválně stoupl tak,aby mi viděl do výstřihu! Stál nade mnou hned za Moranem a myslím, že řešili nějaký sázky na ty princezny,moc mě to tam nebavilo,když vedle mě neseděl Ohyn,ale jen obr,který se bavil jen s Moranem a s tím staroušem s bledýma očima,pak si připíjeli,víly všem roznášely tácky plné různých jídel,ale mě s toho nic nechutnalo a když začal souboj princezen,tak se Moran víc díval na mě než na ten souboj!Ten vedle Morana naproti mně si toho všimnul a tvářil se ještě víc zamračeně!Udělalo se mi nevolno a řekla jsem potichu Ínemakovi:

,,Prosím můžu se jít projít,není mi tu moc dobře!”

Obr na mě zavrčel:,, Sleduju souboje a neruš!”

Moran to uslyšel,vstal a řekl obrovi:,,Vezmu jí trochu na procházku po palubě,vidím že jí tu asi moc nechutná?”

Obr s Moranem se podívali na můj tác plný jídla přede mnou a na plný pohár a obr se naštval:,,Tak to vypadá,že místo aby se hleděla najíst,hledí tu raději kdo ví na koho?”

Pokýval na mě hlavou a naštvaně zafuněl:,,Když tu není Ohyn,tak tu prohlíží jiný,co?”

Moran se na to zasmál a řekl:,,To víš,princezny bojovnice jí nezaujaly,tak tu má na výhled asi něco víc zajímavějšího!”

Ukázal bradou na pirátskou kapelu a pokýval i na toho s bledýma očima,on se pořád tak divně šklebil a připadalo mi,že mu vadím,že tu vůbec sedím u stolu a že si mě Moran pořád tak všímá! Pak obr Moranovi řekl:,,Nikam s ní na procházku nepůjdeš!”

Moran aspoň podal křišťálovou mísu s barevným cukrem,ale obr mi dovolil si vzít jen jednu kuličku a zahnal Morana na jeho místo a ať raději sledu je ty souboje,než aby mi tu pořád něco nabízel! Obr si mě vysadil na klín,to se mi ale nelíbilo,byla jsem tak víc vidět a už se nemohla za obra schovávat. Moran se mě zeptal:

,,Která s těch princezen bojovnic,by se podle tebe hodila za moji novou královnu?”

Pohla jsem ramenem,řekla že nevím,sice to byly hezké princezny bojovnice,ale přišly mi moc drsné a vypadalo to,že ta rezavá princezna vyhrává,už s holí postupně porazila dvě,které vypadly se souboje a už tam zůstaly jen dvě poslední,obě si byly docela podobné a nevím,která s nich by se k Moranovi víc hodila?

Ten naproti mně se na mě a na Morana nepřestal dívat,mračil se a pak do Morana šťouchl a něco mu potichu řekl,oba se spolu zasmáli a Moran mu to šťouchnutí oplatil,byl větší než Moran i silnější, byl to takový mohutný vazoun, skoro jako sám obr a taky byl zjizvený,měl tetování na obou pažích a podobný ozdobený dlouhý dredy,jako Moran,akorát je měl takový světle šedivo rezavý,zapletený i dlouhý vousy a připomínal nějakého vikingského vůdce,měl hodně náramků na zápěstí a taky ozdoby okolo krku,jeho nos byl takový křivý větší,pod knírem širší rty a velký zuby,když se zasmál ,jak Moran něco řekl. Měl na sobě jen takovou koženou delší vestu bez rukávů za pásanou několika pásy a řetězy,byl i ozbrojený,když vstal od stolu a odešel se opřít o zábradlí a zapálil si doutník,měl takový široký kalhoty a vysoký těžký boty,ani nevím,proč jsem si ho pořád tak prohlížela?

Obr mi vnutil pití a polil mě,zasmáli se na to a Moran řekl:,,Pozvu vás do lázně, nebo jen ji, když dovolíš?”

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Odpuštění  není o tom ...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
0