Devátý příběh
Jak jsem dala obrovi jméno
Zdálo se mi, že za mnou přišel ten obr na návštěvu k nám domů a vypil naraz úplně celou konev čaje a chtěl další, aby tu mohl být dýl, vypadal sice strašidelně a hrozivě, ale líbil se mi a taky se choval docela přátelsky a byl i trochu srandovní, protože říkal pro mě legrační věci a řekl, že on taky nemá žádný přátelé, protože je moc strašný a obávaný a tak se ho všichni bojí. Byl usazený na gauči a divně se na mě díval. Zeptala jsem se, jak se vlastně jmenuje? A on řekl, že nemá žádný jméno,tak řekl ať mu nějaký vymyslím, jaký se na něho hodí? Ale bylo těžký pojmenovat obra, řekl,jaký se mi líbí jméno? Ale řekla jsem mu, že se na něho žádný nehodí a on řekl, ať si ho pořádně prohlídnu a pojmenuju,t ak sem si ho prohlížela a on mě chytl za ruku a řekl ať se ho dotýkám, dal mi ruku na jeho tvář, on je tvrdý,jako kamení, vlasy má černý naježený, tvrdý, nabitý elektřinou a dostala sem ránu, až to zajiskřilo a já ucukla, má celý černý oči a v nich barevný jiskřičky a strašidelnou pusu, má černý rozlámaný špičatý zuby a černý jazyk, na krku má vystouplý barevný žíly a pod krkem? Tam má seplý černý dlouhý plášť s kapucí a pod ním? To už obrovi stačilo, zarazil mě a řekl, že už bude muset zmizet a jak na něho zavolám?,,Jsi Ìnemak, tohle jméno se na tebe hodí!“Řekla sem obrovi a jemu se to líbilo, řekl, dobře tak teda Ìnemak se loučí a když zmizel,bylo mi najednou moc smutno,taky nemám žádný přátelé a přitom nejsu strašidelná,ani hrozivá,nebo jo?
Hlasité předčítání
