Poezie

Světlo
Četba díla zabere cca 1 min.

Světlo v zamrzlém okně
Autor: Motýlek
Toto dílo je (19/26) součást sbírky: 
Ledokrásy
  

Světlo  

Jít za světlem

dýchat a žít –

světlem naděje

nepřežívat –

spoustu času

ještě mít.

 

Vnímat nádheru

lidského bytí

pro srdce spřízněné

jež stejně cítí.

Umět se radovat,

těšit i dát

i něco ze sebe –

ne jenom brát.

 

Nemrznout neláskou

zažít ty chvíle

kdy můžeš objímat

prostě a mile.

Jen chvíli opojnou 

vnímat tu něhu

proč hledat odpověď

z druhého břehu.

 

Proč spěchat

za světlem

nevím si rady

buď při mně

lásko má

jsem ještě tady.

 

 

 

 

 

 

 

V Litomyšli dne 2. února 2021 

text i foto:  Irena Švecová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 18         Část 20 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tmavé stíny se plíží městem duchů.
Města duchů   Ztrácí se v mlze co mi blízké bylo nekonečně vzdálené jsou blí...
docela drahý víno na to že piju sám… měl bych být spokojen - a přesto nejásám. vždyť ...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
Potkali se dva a je tomu již řada let. Potkali se náhle, zničili jeden celý svět. &...
příliš pozdní ráno příliš krátkého dne a příliš brzký večer příliš dlouhé noci -...
Lidi mi říkají: „Vypadáš jak Xindl X.“ Předpokládám, za dvě stě let budou tvrdit: „Něja...
Co může být horšího, je to jak noční můra, či zlý sen. To se prostě probudíš a je zase hez...
I   již stojí zde - na břehu říčním - daleko černých stěn přehradních vě...
U vysokoškolských kolejí stojí jedna dívka, smutná zdá se, však nepláče a nenaříká. To...
Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...
Na duši nejtišší chvění hlubinou ladím houslové struny v ovzduší lehounké pápěří hudbo...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Závodím s časem, kdo zabije koho. Trumfů mám pár, však on jich má mnoho. Sedím tu v křesle ...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bože prosím, nedělej z holek modly, vždyť jsou to většinou jenom krávy. Nejsme sic v Indi...
Popraskané žilky se splétají na pergamenu stehen a ukazují cesty, kterými jsi nešla. Stezky ...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
bylo by milé překvapení kdyby tam na mě čekala. bohužel… taková není – to už by spíš š...
Nad hlavou mi jako v komixu visí otazníky Stojím na zastávce a konečky prstů už mi skoro hoří...
Potkali se dva a je tomu již řada let. Potkali se náhle, zničili jeden celý svět. &...
křičela „bolí to! – ach. auky. auky!“ já zas „mě mrzí to... tak čauky mňauky.“ – dn...
Slzy jako hrách stékají, po porcelánu utíkají. Cestičky své si tvoří, zarudlé oči pálí, na ...
Rosa Po tváři stéká ta rosa, co kdysi pampeliškou bývala. Zleva doprava vesele se kýva...
  „SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY!“ – čtu zvenčí výlohu vstoje a mlčky – „SLE...
já sám jsem si svým vlastním neštěstím… jak nebýt sebou sám nikdy nezjistím. šťasten ...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Sluneční hodiny v nebi se vlečou. Jak vrabec v hrsti ti mimoděk uletěl. Neptej se kam, vždyť n...
má milá ráda mi říkala medvídku… pak jsme však zkusili „šedesát devítku“ – teď ani p...
0