Kvido Maxmilián z Horní Cibule smrdí, víc než syrečky. Ten si žádné olomoucké tvarůžky brát nemusí. Když tady byl vloni, museli po něm větrat ložnici tři týdny. Žere tři kila cibule denně.
Mojmír Nejlepší by bylo, kdybych ten dopis nedoručil.
Kvido Žere tři kila cibule denně.
Mojmír Už jsme to slyšeli. Spálím ho. No jo, ale to zas nedostanu Cecilku, ale sekerou za krk. Co já budu dělat?
Kvido Žere tři kila cibule denně. Napiš nový dopis. Pečeť to nemá a tak nikdo nic nepozná.
Mojmír Máš pravdu.
Kvido Mám pravdu jako vždycky.
Mojmír No jo, pochval se. Ták jsi hodný. Vytáhne z kapsy piškot a dá ho Kvidovi. Podrbe ho za uchem, ten začne šoupat nohou.
Kvido Mám pravdu jako vždycky.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Mám pravdu.
Mojmír Vezme papír a píše. Vážený pane hrabě Maxmiliáne. Má schovanka Cecílie Viktorie dosáhla věku, kdy je připravena k sňatku. Na slavnost jara, kdy se bude konat její svatba s naším podkoním Mojmírem, radši nejezděte, protože u nás máme malý problém se zakletým pidižvíkem. S pozdravem královna Izabela Ivona Olívie Mezirolská. Dopíše a vloží si oba dopisy pod košili. Dál mluví k dětem. Abyste rozuměli, všechno je to kvůli němu. Běhá po království a každého, kdo voní, postříká tím svým smradlavým pižmem.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Dosud se ho nikomu nepodařilo chytit a jediná obrana proti němu jsou syrečky.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Kdo je má u sebe, toho nechá být. Tak opravdu tady nebyl? Jo vlastně vy nevíte kdo je pidižvík? Tak já vám to tedy pošeptám.
Kvido Už je tady zase. Tentokrát ji vážně kousnu. Královna s veverkou se vrací a z dálky volá.
Královna Mojmíre! Nikam nechoď a vrať se ke koním. Přilétl holub.
Mojmír Holub?
Královna Jo, holub.
Veverka Ješiši, to je nešika.
Mojmír Jaký holub?
Královna Neptej se tak hloupě a dej mi ten dopis. Poštovní holub. Mojmír vyndá dopisy, chvíli se rozhoduje a pak podá jeden z nich královně. Ta si jej vezme a s veverkou odejde.
Kvido No to bude průšvih, jestli jsi jí dal ten svůj, a královna ho přečte, dá ti rovnou setnout hlavu.
Mojmír Rozbalí druhý dopis. No jo, tohle je originál, dal jsem jí ten svůj.
Kvido Dá ti rovnou setnout hlavu.
Mojmír Nezbývá mi nic, než chytit toho pidižvíka.
Kvido Dá ti setnout hlavu.
Mojmír Mluví k divákům. Jo abych se k němu vrátil. Když ještě žil král, přišel za ním jeho bratr čaroděj Kamil Kazimír a chtěl, aby mu král předal království. Začali spolu bojovat meči a oba se navzájem propíchli. Ještě než čaroděj vydechl naposled, seslal na naši zem prokletí v podobě smrdutého pidižvíka.
Kvido Mně voní.
Mojmír Od té doby běhá pidižvík po království a každého kdo nesmrdí, postříká smradlavým pižmem.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Už jsme slyšeli.
Kvido Mně to voní.
Mojmír Za poslední měsíce k nám přestali přicházet prodejci a obchodníci a celý obchodní ruch pominul.
Kvido Není divu. Kdo by chtěl jet do země, kde to smrdí. Už je tady zase ten původce smradu.
Mojmír Pidižvík?
Hlasité předčítání
