Bojka se usmál,řekl:,,Ale ví!A čeká tě!“
Podívala jsem se na něho a on kývl:,,Bude to tak nejlepší!Raději když tě k němu přivedu já,než někdo jiný!“
Tak jsem se zeptala ,,a kdo jiný?““
Bojka odpověděl:,,Kdokoliv!“
Pak jsme se objali a v mé mysli se znovu objevila vzpomínka na vše, co se stalo mezi námi,řekla jsem smutně:,,Je mi to moc líto,že tě obr tak zotročil!“
Bojka na to:,,Ty za to nemůžeš,nemusí ti to být vůbec líto,jsi na tom přeci stejně,jako já,co?“
Řekla jsem:,,Ale já se prve k obrovi dostala,protože jsem sama chtěla,ale ty přeci ne!“
Bojka na to pokýval a povzdechl,zašeptal:,,Co když i já se později k obrovi dostal,protože jsem to tak chtěl?“
Tak jsem se zeptala:,,A proč jsi to tak chtěl?“
Bojka pomalu odpověděl:,,Měl jsem dost své samoty a schovávání se před ním!Možná to bylo i s jiných důvodů,který ti ale neprozradím!“
Chvíli jsme se na sebe dívali bez řečí,mlčky jsme tu seděli naproti sobě v tichu mezi námi to všechno viselo ve vzduchu a Bojka si povzdechl:,,Pojď musím tě k němu odvést!“
Ale už to nestihl,protože jsem zmizela domů a probudila se.
Hlasité předčítání
