Povídka

Temné přátelství
Četba díla zabere cca 16 min.

Autor: Astra

Další příběhy ze snů

Nerozluční?

Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do své temné věže, cítila jsem obavy. Asi to moc fajn nedopadne? Obr na mě pokýval, zeptal se:,,Tak jak jsi se rozhodla? Omluvíš se mi a zůstaneš tu dál se mnou, nebo budeš pořád tak zatvrzelá a raději chceš znovu do černé propasti?“

Přemýšlela jsem, jak bych to nejlíp měla říct:

,,Ínemaku, ty víš moc dobře,jak to tu s tebou špatně snáším, myslím, že naše přátelství je moc nerovný,to musíš uznat a proto bude lepší pro nás pro oba, když se v klidu rozejdeme a ty si najdi k sobě někoho lepšího,kdo bude naplňovat tvoje představy o pravém přátelství, když já to nedokážu a dál už ani nic dokazovat nechci! Neomluvím se a ty udělej,co myslíš,že je nejlepší pro tebe…“

,,Tak dost!“

Přerušil mě obr a chytl mě pod krk a vyzvedl k sobě do výšky!Zavrčel na mě z blízka:

,,Nejlepší pro mě by bylo tě hned tady na místě roztrhat, aby si už nikdy nikdo ke mně nedovolil to,co ty! Ale když už jsem ztratil s tebou tolik svého času a trpělivosti, tak to jen tak nevzdám!Žádný rozchod, na to zapomeň!Do propasti tě hodím,proto,že nejsi hodna tu se mnou dál být bez omluvy a bez přijetí své viny za to,že se nechováš ke mně a k Ohynovi tak,jak to od tebe vyžaduju!Řekl jsem ti,že jsme nerozluční,ale asi nevíš,co to znamená!“

Pustil mě z výšky na zem a pokýval:,,Když propast, tak teda propast!“

Vyzvedl mě do náruče a objevil se mnou se u mostu,který vede k bráně zapomnění, prošel se mnou přes rozžhavený most,všude kouř a za branou zapomnění,pára,mlha a hustý černý chuchvalce,který připomínaly vatu lítaly všude kolem!Obr se mnou v náručí znovu přišel k černé propast a řekl mi:

,, Tohle si pamatuj!Nepodstupuješ to pro mě,ale pro sebe!“

Tak mě zas hodil dolů a já se řítila znovu černou propastí do neznáma!

Znovu v podkroví

Dopadla jsem do černé břečky se které se vyvalily na mě černočerný saze a když jsem se od tam dostala ven,nestačila jsem se divit!Tohle mě tak trochu překvapilo!Vůbec nevím,jak je tohle možný,ale objevila jsem se zase v tom domě,v podkroví a tak z ničeho nic s prostoru přímo před toho,který si nejmíň ze všech přál,abych tu znovu byla!

,,Rogas“už zas!

Jeho šok s mého objevení se před ním byl mnohem větší, než ten minule! Možná i proto,že jsem byla celá začerněná s té propasti a hned si nebyl jistý,co se vlastně stalo!

Vykřikl proto zděšením a zhroutil se přede mě na zem! Když na mě hleděl a začal mě poznávat,pak byla vidět tak trochu úleva,že nejsem nikdo s pekla a nepřišel si pro něho žádný pekelník,ale jenom já! Držel si obě ruce na místě, kde bývá srdce a pak na mě zafuněl,oddechově řekl,,ses zbláznila né?“

Vstal a oprašoval se,protože ze mě lítali saze a začernila jsem všechno kolem! Pak mě hrubě chytl a odvedl do koupelny v podkroví, hodil mě i v šatech do vany a pustil vodu, vlezl si tam za mnou a začal mě drhnout, pak i sebe, z vlasů mi to moc nešlo, tak mi několikrát po sobě myl a oplachoval vlasy, až jsem se bála, že mi všechny vlasy slezou a já zůstanu plešatá, byla to docela náročná chvíle,ale dopadlo to dobře,Rogas ze mě tu černotu řádně vydrhl a pak mě šel v osušce hodit na postel,poručil:,,Ty se od sud nehneš,jasný?“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Dj Twix
Host
Dj Twix
3 měsíců před

Takhle popsat své sny bych nikdy nedokázal. S příběhu kolikrát až mrazí v zádech, ale krásně napsané až si kolikrát myslím, že jsem součástí příběhu, nebo stojím kouskem opodál a sleduji celý děj. Krásná práce,jen tak dál

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Duch a jeho příběh,jak to bylo dál? Když duch zjistil, že jeho ztracená sestra se stala objetí z...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Uháněli jsme úzkou silnicí, vinoucí se kolem pobřeží Finistère. Neodolal jsem a přerušil dlouh...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mra...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
0