Tak jsem kývla a sledovala ho,jak se pustil do úklidu černoty s podkroví, při tom mi nadával:,,Ty nejsi normální, kudy jsi to k nám pro boha lezla!“
Omlouvala jsem se,ale při tom mi to bylo k smíchu, že právě Rogas musel být svědkem něčeho tak neuvěřitelného!
Úklid podkroví zvládl úplně skvěle, po černotě nezůstala ani památka a on pak unaveně padl vedle mě na postel a řekl:
,,Tys mi dala zabrat!To už do fitka asi nepůjdu,dneska mám už dost!Končím,jsem poražen a to jsem se plánoval zajít ještě podívat na oslavu!“
Tak jsem se zeptala,na jakou oslavu? Rogas neochotně odpověděl:,,Tony a Krista slaví,protože čekají spolu dítě a tak je dole v sále veselo!“
Pak se na mě zamračil a přísně řekl:,,Ale nemysli si, že tam půjdeš dolů,nikdo tě tam nezve,tak zůstaneš tady,rozumíš?“
Podívala jsem se na Rogase prosebně a začala ho přemlouvat:,,Rogí prosím vezmi mě tam,aspoň na chvilku!Chci vidět Alexe a taky všechny ostatní!“
Rogas zakroutil hlavou a řekl:,,To ani náhodou!Zapomeň!A vůbec,nemáš nic na sebe,to chceš jít jako zabalená do osušky,nebo snad nahá?“
Tak jsem řekla:,,Kdybys byl tak hodný,mohl bys mi půjčit nějaký oblečení a vzít mě sebou na tu oslavu?“
Rogas tvrdě odpověděl:,,Už jsem řekl,že ne a nepřemlouvej mě!Zůstaneš tu!Nedopadlo by to zas dobře,ty víš sama nejlíp,jak svou přítomností dokážeš všechny rozrušit!A Alex tu není,je v lázních a uzdravuje se tam po těžké operaci, začal si něco s tou jeho zdravotnicí, o tebe nestojí,tak si to pamatuj!A už sem k nám za ním nikdy nechoď!“
Rogas sledoval moje zklamání a pak mě poručil:,, Raději už spi a zůstaň tu hezky v klidu!“
Šel do koupelny a něco tam máchal,pak vyšel a řekl:,,Hodím ti do prádelny ty tvoje šaty a až budou vypraný a vysušený,donesu ti je a doprovodím tě domů!“
Stín ve skříni
Tak odešel a slyšela jsem,jak zamkl dveře! To mi připomnělo tu minulost a taky Alexe,jak o tom tenkrát na chatě mluvil! Je to tak stejný,jako v tom jiným čase! Rogas mě zamkl v podkroví a já přeci vím, jak se dá od sud jinudy dostat! Vstala jsem s postele a spadla se mě osuška,no jo,nemám žádný oblečení!Je tu přeci ve skříních plno oblečení,který už nikdy nikdo nebude nosit,patří těm,kteří tu zemřeli,ale taky si netroufnu obléct si něco po mrtvých,ale když nechci zůstat tady zamčená tak co bych měla udělat?Zabalila jsem se do deky a šla ke staré šatní skříni,odemkla ji a dívala se dovnitř na různý oblečení,ale žádný si nevybrala,šla jsem ke druhé skříni a tam už toho bylo na výběr víc,tak jsem si prohlížela několik různých šatů,když najednou u mě promluvil ten ze stínu!,,Tohle bych být tebou nedělal!“
Zůstala jsem stát jako přikovaná. Ten hlas měl něco temného a podmanivého, až mi z toho běhal mráz po zádech. Zároveň jsem cítila podivnou zvědavost. Kdo to byl? Jak se dostal do podkroví, aniž by si toho Rogas všiml?Asi zase ten stín,i když jeho hlas zněl tentokrát jinak?
„Kdo jsi?“ odvážila jsem se šeptnout.
„Jsem někdo, kdo ví víc, než si myslíš,“ odpověděl. „Ale pokud chceš zůstat zamčená a čekat, až tě Rogas pustí, prosím. Já ti nabízím cestu ven… a něco, co ti bude slušet mnohem víc.“
Hlasité předčítání
Takhle popsat své sny bych nikdy nedokázal. S příběhu kolikrát až mrazí v zádech, ale krásně napsané až si kolikrát myslím, že jsem součástí příběhu, nebo stojím kouskem opodál a sleduji celý děj. Krásná práce,jen tak dál