Tak jsem řekla:,,Ale co když do té doby skočí dolů?Kudy se tam k němu dostanu?“Stín ukázal na střešní okno,řekl:,,Tak jdi,zachraň ho,aby neskočil dolů!“
Vysadil mě na střešní okno a já jsem uviděla někoho,jak stojí na kraji druhé strany střechy!Opatrně jsem se k němu sunula,byl to Rogas!Do něho bych nikdy neřekla,že by se chtěl takto zabít!A proč vůbec,to bych ráda věděla!Ale jak ho mám vlastně zachránit,když si všimne,že za ním lezu,tak se poleká a spadne!Tak jsem se dostala ke komínu a to už k němu bylo blízko,sunula se až úplně k němu a pak si za něho opatrně stoupla a objala jsem ho,zašeptala jsem:,,Rogí,prosím,neskoč dolů!“
On zavrávoral!Pomalu se ke mně otočil,skrčil se i se mnou a pak se se mnou sunul ke komínu,opřeli jsme se pak o komín a sedli si vedle sebe,chytla jsem ho za ruku a pevně stiskla,zakroutil na mě hlavou a zeptal se:,,Co tu zase děláš a jak jsi mě tu našla?Ty mě snad sleduješ?“
,,Ne,nesleduju tě,jenom nechci,abys skočil dolů!“
Rogas se zamračil a řekl:,,Co ti na tom záleží?Je to moje věc,můj život a když se rozhodnu skočit dolů,tak ty mi v tom nezabráníš!“
Tak jsem řekla,,co když ti v tom právě zabraňuju,půjdeš se mnou dovnitř a řekneš mi, proč chceš zemřít?“
Rogas si povzdechl:,,Jsi otravná,nemyslíš?Ani na střeše mi nedáš klidu!Vidím tě sakra všude!Ale dobře,když už jsi tady,tak ti řeknu,že jsi ta poslední o koho stojím!Nechci tě vidět jako poslední před smrtí a ani už nikdy!Slyšíš?Suň se k oknu,jdeme dovnitř a zas abych tě vyprovázel z domu!“
Napínavější to už být nemohlo,dostat se až ke střešnímu oknu v podkroví sice nebylo tak náročný,jako pak vevnitř!
Rogas se na mě totiž docela zlobil,nadával mi,protože mu vadilo,že jsem za ním vlezla na tu střechu a že se pak musel se mnou vrátit dovnitř, bylo mi to líto a rozbrečela jsem se! Ten ve stínu mi určitě lhal!Rogas o mě ani trochu nestojí a jeho řeč byla tak zlá,až jsem se zhroutila pláčem k zemi a nevěděla,jak dál,když na mě řval,abych zmizela a už se nevracela,nešlo mi vůbec vstát a hnout se s místa!
Nakonec si ke mně sedl na zem a řekl:,,Kdybys k nám nechodila za Alexem,ale za mnou,možná bych tě taky viděl rád,ale takhle to nejde!Chápeš?“
Kývla jsem,že chápu a řekla mu:,,Však jsme přeci byli kdysi přátelé všichni,celá naše parta,vzpomínáš na to,jak jsme si jako děti hrávali?Nechodila jsem k vám jen za Alexem!A vím,že si s tebe vždycky dělali legraci a ty jsi se pak kvůli tomu zlobil nejvíc na mě,proč Rogí?“
Rogas na to neodpověděl,vstal ze země a postavil i mě, řekl:,,To už stačilo!Půjdu tě zase vyprovodit a prosím,abys k nám pořád nechodila,když víš,že tu Alex není,přijede až za dva týdny a tak o tobě nechci do té doby nic vědět a ani tě tu nechci nikde vidět!“
Rogas mě odvedl jako vždy k mostu a chtěl odejít,ale chytla jsem ho za ruku a řekla:,,Rogí počkej!Musíš mi to přeci odpustit,jinak se za tebou zase vrátím!“
Rogas na to kývl,řekl:,,Dobře tak ti to teda odpouštím a zmiz!“
To mi nestačilo:,,Ne Rogí,takto se přeci neodpouští,musíš mě obejmout!“
Hlasité předčítání
