Předsvatební oslava
U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obra na předsvatební oslavu a obr pozvání přijal. Ohyn obra přemlouval, že by k Moranovi raději nešel, ale obr mu to nedovolil a poručil: „Ty tu nezůstaneš! Rozhodl jsem se, že se předvedeš na oslavě jako překvapení pro Morana v souboji se Zoltym. To bude podívaná!“
Obr mě štípl do tváře a zašklebil se na mě. Prosila jsem ho za Ohyna a že tam taky nechci, aby nám dovolil zůstat. Ale obr mě praštil a řekl: „To by se ti líbilo tu zase být s Ohynem ve věži, ale to už nikdy!“
Brečela jsem a obr na mě pokýval: „Už žádné přemlouvání,nebreč už!“ Vzal mě do náruče a uklidňoval mě: „Dovolím ti tam jíst barevný cukr, jo?“
Zmizel se mnou k Moranovi a řekl mu: „Máš tu pro ni ten barevný cukr?“
Moran viděl, že jsem brečela, a zeptal se: „Co se stalo?“
Obr zavrčel: „Ale nic, neptej se!“
Moranův palác byl ozářen jemným zlatým světlem luceren, které vrhaly tajemné stíny na zdobené stěny. Vůně čerstvých květin a koření se mísila s chladem kamenných podlah, vytvářejíc pocit jakési magické klidnosti.“
Moran dal mísu s barevným cukrem přede mě a těšilo ho, že jsem se na něj usmála: „Tak dík, Morane!“
Moran se uklonil a řekl: „Není zač, rádo se stalo, ale nepřežeň to s tím cukrem, aby ti nebylo špatně!“
Pak se usadil ke stolu a připíjel si s obrem. Obr řekl: „Mám tu dva do souboje, na koho si vsadíš, na Ohyna, nebo na Zoltyho?“
Moran chtěl odpovědět, když se tam přihrnula rezavá princezna i s jejím otcem, Normanem. Ten hned řekl: „Ti dva tam, co stojí na pódiu, ten jeden je Zoltyg. Dovol, abych ho směl před jeho smrtí pořádně dořezat a dát mu co proto! Je to vrah mého syna!“
Obr zavrčel: „Ten je tu do souboje pro zábavu a ne abys ho vraždil. On přísahal tvé dceři, že tvého syna nezabil. Byli to jeho bratři, jsou přeci jeden jako druhý a tento patří mně. Tak si nemysli, že ti ho přenechám, abys ho zabil!“
Norman na to nespokojeně zabručel a řekl: „Jak si pán přeje, ale stejně bych mu chtěl dát aspoň do držky, když by pán dovolil!“
Šklebil se hrozivě Norman a obr mu řekl: „Jestli Zolty porazí Ohyna, tak když si na něj troufneš, smíš se tu s ním poměřit, ale neopovaž se ho zabít. Varuju tě, jestli ho dorazíš, skončíš místo něj!“
Norman se obrovi poklonil až k nohám,řekl: „Předvedu ti, co dokážu a slibuju, že ho teda nezabiju, i když by si smrt zasloužil, jako každý Zoltyg!“
Moran na Normana kroutil hlavou,řekl mu: „Ty, starouši, neměl by ses tu moc předvádět. Zítra má tvá dcera svůj velký svatební den, tak ať nepřijdeš potlučený, co?“
Norman nervózně zabručel: „Nutně potřebuju někomu rozbít hubu a ten Zoltyg tam se mi na to hodí nejlíp!“
Podíval se hrozivě na mě a já se raději před jeho pohledem schovala obrovi za záda. Toho Normana vážně vidět nechci! Normanův pohled byl jako žhavý nůž, který mě prořízl, jeho hrozivá přítomnost mě stále pronásledovala.Zeptala jsem se obra:,,Ínemaku prosím! Mohl by se bít Norman se Zoltym místo Ohyna?“
Hlasité předčítání
