Tóny vánku
Kdyby tóny vánku rozpoutaly válku
pak by slzy deště vytékaly ještě
a v písmu plánku byl by lektvar spánku
co by držel těsně nad životem kleště.
Kdyby něha vody napáchala škody
pak by ostré blesky šlehaly své lesky
a v jizvě půdy dřímaly by svody
a andělé fresky vyryli by nebesky.
Kdyby léčivé květy otrávily světy
pak by lidské davy byly bez odvahy
a laskavé tety šeptaly by zlé věty
ranily by hlavy jak pády na podlahy.
Nevyplatí se z každé maličkosti
dělat těžkosti a nekonečné zlosti.
Mé zorničky se rozšířily radostí, když loni, během předvánočního úklidu pod prachovým obláčkem, mé mrštné prsty nalezly sbírku básní a povídek. Nebyl to ledajaký nález, ale byl to skokanský můstek do mých vlastních vzpomínek.
V zápalu melancholie jsem zkoušela opět něco nového vytvořit. A brzy jsem došla ke zjištění, že mě psaní stále bavilo.
Jenom jsem občas neměla volné ruce (se třemi dětmi to prostě vždycky nejde), takže část textů jsem začala vymýšlet tak, že jsem si je rovnou recitovala nebo zpívala (jedná se o můj rekreační zpěv) a nahrávala do telefonu.
V září jsem si založila účet na YouTube, kam umisťuji své vlastní texty v doprovodu ai (povětšinou v doprovodu AI). A od začátku školního roku mám také předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden sonet...
Hlasité předčítání
