XVII. Kladivo a hvězda
„Bratře První Strážce, co vidíš na Východě?“ tázal se Ctihodný, celý černý, s bílou koženou zástěrou a stříbrným kladívkem v ruce.
„Vidím Mistry shromážděné v Dílně a připravené k Práci,“ řekl Prvý Strážce.
Ctihodný udeřil kladivem. „Bratře Druhý Strážce, co vidíš na Západě?“
„Vidím Mistry shromážděné v Dílně a připravené k Práci.“
Ctihodný třikrát zaklepal kladivem: „Práce se počíná.“
Bratři Svobodné Francouzské Zednářské Lóže „Kladivo a Hvězda“ usedli, nespouštějíce očí ze Ctihodného G. H. Bondyho, který je tak nezvykle svolal. Bylo kostelní ticho v Dílně, mezi černě ověšenými stěnami, v jichž závěsech byly vetkány Základní Maximy. Bondy, Ctihodný, byl bled a zamyšlen.
„Bratři,“ ozval se Ctihodný po chvíli, „svolal jsem vás výjimečně… výjimečně k této Práci, jež… výjimečně… proti tajným předpisům našeho Řádu… není pouhou formalitou. Vím… že porušuji slavnostní… a posvátný ráz naší Práce… tím, že vám ukládám… usnésti se… o věci skutečně vážné… a veřejné… největšího dosahu.“
„Ctihodný má právo ustanoviti Práci,“ prohlásil Judex Formidabilis za obecného pohnutí.
„Nuže,“ počal G. H. Bondy, „jde o to, že na náš Řád… se podniká soustavný útok… ze strany klerikální. Praví se, že naše staletá… skrytá činnost… je v souvislosti se zvláštními… a politováníhodnými událostmi… na poli průmyslovém a duchovním. Klerikální listy tvrdí, že svobodomyslné Lóže… úmyslně vyvolaly… toto rozpoutání démonických sil. Táži se vás… co v přítomné katastrofě učiníme… ve Prospěch Lidstva… a ke cti Nejvyššího. Tím… zahajuji… diskusi.“
Po chvíli slavnostního mlčení povstal Druhý Strážce.
„Bratři, v tomto historickém okamžiku vítám tak říkajíc hluboká slova, která řekl náš velevážený Ctihodný. Řekl, abych tak řekl, ,politováníhodné události‘. Ano, my, kdo hledíme tak říkajíc jenom k Prospěchu Lidstva, musíme prohlásit všechny ty politováníhodné zázraky, osvícení, záchvaty lásky k bližnímu a jiné poruchy za události, abych tak řekl, svrchovaně politováníhodné. Musíme s veškerou tajností, jež přísluší našemu Řádu, odmítnout tak říkajíc jakoukoliv souvislost s politováníhodnými fakty, jež, abych tak řekl, nesouhlasí s tradičními a pokrokovými zásadami našeho Velikého Řádu. Bratři, tyto politováníhodné zásady jsou, abych tak řekl, v zásadním rozporu s tím, aby se, jak řekl správně Ctihodný, poněvadž klerikálové tak říkajíc proti nám zbrojí, máme-li na zřeteli, abych tak řekl, Nejvyšší Zájmy Lidstva, pročež tedy navrhuji, abychom v plném slova smyslu projevili souhlas s politováníhodnými událostmi, jak správně řekl Ctihodný.“
Judex Formidabilis povstal.
„Bratře Ctihodný, žádám o slovo. Konstatuji, že se zde politováníhodným způsobem mluvilo o jistých událostech. Myslím, že ty události nejsou tak politováníhodné, jak myslí bratr Druhý Strážce. Nevím sice, na které události bratr Druhý Strážce naráží, ale má-li na mysli náboženská shromáždění, do kterých chodím já, mám za to, že se mýlí, ba dokonce, řeknu to rovnou, že je na omylu.“
„Navrhuji,“ řekl jiný bratr, „abychom hlasovali o tom, jsou-li řečené události politováníhodné nebo ne.“
„A já,“ hlásil se o slovo jiný, „navrhuji, abychom zvolili užší komitét pro prozkoumání politováníhodných událostí, dejme tomu tříčlenný.“
„Pětičlenný!“
„Dvanáctičlenný!“
„Dovolte, bratři,“ ozval se Judex Formidabilis, „ještě jsem nedomluvil.“
Ctihodný zaklepal kladívkem. „Slovo má bratr Judex Formidabilis.“
„Bratři,“ začal Judex měkce, „nebudeme se příti o slovo. Události, o kterých tu padly politováníhodné názory, jsou toho druhu, že zasluhují pozornosti, zájmu, ano i povšimnutí. Já nezapírám, že jsem se zúčastnil několika zbožných kroužků, kterým se dostalo zvláštní milosti boží. Doufám, že to není neslučitelné s kázní Svobodného Zednáře.“
„Nikterak,“ řeklo několik hlasů.
„Dále, přiznávám se, že mně samotnému se dostalo té cti provést několik menších zázraků. Myslím, že se to neprotiví mému Stupni a mé Hodnosti.“
„Zajisté ne.“
„Mohu vám tedy – podle vlastních zkušeností – prohlásit, že řečené události jsou naopak důstojné, povznášející a ctnostné, že přispívají k Blahu Lidstva a k Slávě Nejvyššího, pročež – z hlediska zednářského – nemůže býti proti nim námitek. Navrhuji, aby Lóže ohlásila svou neutralitu vůči všem těmto projevům božské přítomnosti.“
Tu povstal Prvý Strážce a řekl:
„Bratři, já sic tomu všemu nevěřím, nic jsem neviděl, nic nevím, ale myslím, abychom raději byli pro to náboženství. Já myslím, že na tom docela nic není, ale pročpak bychom to říkali? Já teda navrhuju, abychom dali tajně vědět, že o tom máme nejlepší informace a že dáváme svůj souhlas, aby všechno bylo tak, jak to je.“
Ctihodný zvedl oči a řekl: „Upozorňuji bratry, že Svaz průmyslníků zvolil Absolutno svým čestným předsedou. Dále, že akcie MEAS, takřečené Akcie Absolutna, mohou ještě stoupati. Mimochodem, kdosi, kdo nechce být jmenován, věnoval Vdoví Mošně naší Lóže tisíc kusů těchto akcií. Prosím, jednejte dále.“
„Já tedy,“ hlásil se Druhý Strážce, „beru nazpátek, abych tak řekl, ty politováníhodné události. Z vyššího hlediska docela souhlasím. Já navrhuju, abychom o věci promluvili z vyššího hlediska.“
Ctihodný zvedl oči a řekl: „Mám vás upozornit, že Velelóže hodlá vydat instrukce o posledních událostech. Velelóže doporučuje Mistrům, aby vstupovali do náboženských kroužků a organizovali je v zednářském smyslu jako Dílny Učňů. Nové dílny buďtež vedeny v duchu osvíceném a proticírkevním. Doporučuje se přihlížeti k různým věroukám: monistické, abstinentské, fletscherovské, vegetariánské a podobně. Každý kroužek buď vyučován v jiné víře, aby se prakticky vyzkoušelo, která je nejlepší pro Blaho Lidstva a pro Slávu Nejvyššího. Tato činnost na rozkaz Velelóže je závazná pro všechny Mistry. Prosím, můžete rokovat dále.“
Hlasité předčítání
