XIX. Kanonizační proces
Nuže, chápete, že přijetí Absolutna do lůna církve bylo za daných poměrů velikým překvapením. Bylo provedeno vlastně jen papežským breve, a sbor kardinálů, postaven před hotovou věc, pouze rokoval o tom, lze-li Absolutnu udělit svátost křtu. Usneseno od toho upustiti; pokřtít Boha je sice zřejmou církevní tradicí (viz Jana Křtitele), ale i v takovém případě musí býti křtěnec osobně přítomen; krom toho bylo příliš choulostivou politickou otázkou, která panovnická osoba by byla Absolutnu kmotrem. Proto svatá kongregace doporučila, aby při nejbližší pontifikální mši se pomodlil Svatý otec za nový úd církve; což se stalo ve formě velmi slavnostní. Dále pojato do církevní nauky, že vedle křtu svátostí a křtu krví uznává církev křest svatými, záslužnými a ctnostnými skutky.
Mimochodem řečeno, tři dny před vydáním breve přijal papež v delší audienci pana G. H. Bondyho, který předtím čtyřicet hodin rokoval s papežovým tajemníkem monsignorem Culattim.
Skoro zároveň provedena jednoduchá beatifikace Absolutna formou „super cultu immemorabili“ v uznání ctnostného života Absolutna, nyní Blahoslaveného, a nařízen řádný, ale urychlený proces kanonizační, ovšem s veledůsažnou změnou: nešloť o prohlášení Absolutna za svatého, nýbrž za Boha. Ihned jmenována deifikační komise z nejlepších církevních učenců a pastýřů; jako Procurator Dei byl jmenován benátský arcibiskup kardinál dr. Varesi, jako Advocatus Diaboli fungoval monsignore Culatti.
Kardinál Varesi předložil sedmnáct tisíc vysvědčení o vykonaných zázracích, jež podepsali skoro všichni kardinálové, patriarchové, primasové, metropoliti, církevní knížata, arcibiskupové, představení řádů a opatové; ke každému vysvědčení přiloženo šetření lékařských kapacit, dobrozdání fakult, posudek profesorů přírodních věd, techniků a národohospodářů a konečně podpisy očitých svědků notářsky legalizované. Těchto sedmnáct tisíc dokumentů, jak pravil monsignore Varesi, jest jen nepatrným zlomkem skutečně vykonaných zázraků Absolutna, jichž počet dle opatrného odhadu již překročil třicet miliónů.
Mimoto opatřil Procurator Dei obšírná dobrozdání od nejlepších vědeckých odborníků světa. Tak rektor lékařské fakulty v Paříži, profesor Gardien, napsal po důkladném rozboru toto:
„… poněvadž tedy četné případy, nám k prozkoumání předložené, byly z lékařského hlediska absolutně beznadějné a vědecky nevyléčitelné (paralysis, rakovina hrtanu, slepota po chirurgickém vyjmutí obou očí, chromost následkem operativního odnětí obou doleních končetin, smrt následkem úplného oddělení hlavy od trupu, strangulace u oběšence dva dny visícího atd.), soudí lékařská fakulta Sorbonny, že tzv. zázračné vyléčení těchto případů lze přičísti buď naprosté neznalosti anatomických a patologických podmínek, klinické nezkušenosti a úplnému nedostatku medicínské praxe, nebo – čehož nechceme vylučovati – zasažení vyšší síly, jež není omezena přírodními zákony ani jich znalostí.“
Psycholog profesor Meadow (Glasgow) napsal:
„… jelikož v těchto činech se projevuje zřejmě bytost myslící, schopná asociací, paměti, ano i logických soudů, bytost, jež tyto psychické operace vykonává bez prostřednictví mozku a nervové soustavy, je to skvělým potvrzením mé zdrcující kritiky psychofyzického paralelismu, zastávaného profesorem Mayerem. Potvrzuji, že tzv. Absolutno je bytost psychická, vědomá a inteligentní, třebaže vědecky doposud málo prozkoumaná.“
Profesor Lupen z brněnské techniky napsal:
„Měřeno pracovním efektem, jest Absolutno síla zasluhující svrchované úcty.“
Slavný chemik Wilibald (Tübingen) napsal:
„Absolutno má veškeré podmínky existence a vědeckého rozvoje, neboť vzorně vyhovuje Einsteinově teorii relativity.“
Kronikář nebude vás dále zdržovat dobrozdáními světových autorit vědeckých; vše to bylo ostatně publikováno v Aktech Sanctae Sedis.
Kanonizační proces pokračoval rychlým tempem; zatím sbor vynikajících dogmatiků a exegetů vypracovával spis, ve kterém se na základě Písem a spisů církevních Učitelů dokazovala totožnost Absolutna s Třetí Božskou Osobou.
Ale než došlo k slavnostní deifikaci, prohlásil cařihradský patriarcha, jakožto hlava církve východní, totožnost Absolutna s První Božskou Osobou, se Stvořitelem. K tomuto zajisté kacířskému názoru se připojili starokatolíci, obřezaní křesťané habešští, evangelíci vyznání helvetského, nonkonformisté a několik větších sekt amerických. Z toho vzplanul živý boj teologický. Co se týče židů, šířilo se mezi nimi tajné učení, že Absolutno je starý Baal; liberální židé se otevřeně přiznávali, že v tomto případě vyznávají Baala.
Volná myš se sjela v Basileji; u přítomnosti dvou tisíc delegátů prohlášeno bylo Absolutno za Boha Volných myslitelů, načež se s neuvěřitelnou prudkostí útočilo na kutňáky všech vyznání, kteří, jak pravila rezoluce, „chtějí těžiti z jediného vědeckého Boha a strhnouti jej do nečisté klece církevních dogmat a kněžského mamičství, aby v ní zakrněl“. Avšak Bůh, zjevený zrakům každého pokrokového, moderního myslitele, „nemá co činiti se středověkými krámy těchto farizeů; jedině Volná myšlenka jest jeho obcí, jediný Basilejský kongres je oprávněn stanovit věrouku a rituál Volného Náboženství.“
Přibližně v týchž dnech položil německý Monistenbund za velikých slavností základní kámen pro budoucí velechrám Atomového Boha v Lipsku. Při tom došlo k jakési srážce, šestnáct osob zraněno a slavnému fyzikovi Lüttgenovi rozbity brýle.
Mimochodem, téhož podzimu došlo k nějakým náboženským úkazům v belgickém Kongu a francouzské Senegambii. Černoši docela neočekávaně potloukli a snědli misionáře a klaněli se jakýmsi novým modlám, jimž říkali Ato nebo Alolto; později se ukázalo, že to byly atomové motory a že na věci byli nějak účastni němečtí oficíři a agenti. Proti tomu při islámském vzplanutí, jež propuklo v Mekce v prosinci téhož roku, byla dokázána přítomnost několika francouzských emisarů, kteří ukryli v blízkosti Kaaby dvanáct atomových lehkých motorů Aero. Následující vzpoura mohamedánů v Egyptě a Tripolsku a masakry v Arábii stály život asi třicet tisíc Evropanů.
Dvanáctého prosince byla konečně v Římě provedena deifikace Absolutna. Sedm tisíc duchovních s hořícími svícemi provázelo Svatého otce do velechrámu svatého Petra, kde za hlavním oltářem byl postaven největší dvanáctitunový Karburátor, dar to koncernu MEAS Svaté stolici. Obřad trval pět hodin a umačkáno bylo dvanáct set věřících a diváků. Přesně v poledne zapěl papež „In nomine Dei Deus“ a v téže chvíli se rozhlaholily zvony všech katolických chrámů světa, všichni biskupové a kněží se obrátili od oltářů a zvěstovali věřícímu lidu: „Habemus Deum.“
Hlasité předčítání
