Dar první
“Žil jsem dlouho. Ne příliš, ale stačilo to. A řeknu vám, od chvíle, kdy jsem pochopil, že zde něco důležitého postrádám, něco, co nebude jednoduché nalézt, vleklo se žití s plazivou nesnesitelností den za dnem. Nelehko jsem odolával touze odhalit pravou podstatu toho, co mělo naplnit smyslem mou každodenní, dosud poněkud fádně přežívající existenci. To nutkání drásalo stále neodbytněji mou myslí. Tajuplné cosi chtělo se dát nalézt. Jasně jsem věděl jen jediné, a to že nejde o touhu po rodině ani potomcích. Ne, to skutečně nebylo ono. Jen pro to snad již dnes člověk nepřichází na svět. I to je jistě smysl jeho žití, avšak ne jediný. Může si snad již dovolit ten luxus opodstatnit čímsi osobnějším tu shodu náhod, že mu bylo dovoleno kráčet po této planetě. Vnímal jsem něco, co plněji ospravedlní vlastní bytí, neboť má podstata tím bude plně vyjádřena. A řeknu vám, trvalo to pěknou řádku let, než jsem konečně poznal, co je tím nástrojem, který právě mne plně uskuteční ve vašem časoprostoru. Každý však k cíli musí dospět sám a vlastním tempem. A když jsem stále častěji začal štětcem roztírat barvy na plátně, přesto že jsem tak mohl konat jen výjimečně, stalo se mi malování právě tím, co vyjádřilo moje pravé já. Nejen mému okolí, ale především mne. A setrvalo pak v mé mysli na jednom z nejpřednějších míst coby doživotní závazek až do chvíle mé smrti. Již nikdy zcela nezmizelo z mého života. Přesně jak jsem přísahal. Jako díky, že jsem mohl přijít na tento svět. A tak vás prosím, nepřestávejte pátrat po tom, co ve vašem nejhlubším nitru vyvolá pocit zcela celistvého žití. Po tom, co je vaším úkolem na tomto světě. Snad budete úspěšní. Ať už hledáte cokoliv, jakmile dojdete cíle, ten tajemný prostředník Vás propojí s nebem i zemí.”
Byl ohleduplný. Jak už moudří občas bývají. Dal jim tedy několik chvilek, aby to významné, co jeho slova nesla, nezapadlo v nespolehlivých lidských pamětích. Žádalo si však mnohem více času, aby to vše, co vyslechli a co ještě vyslechnout měli, řádně vstřebali. Aby nitky jeho poselství dostatečně hluboko zakořenily v každé molekule jejich zvolna plynoucí existence. Hloubavě hleděli do nejasné dáli, zatímco se již význam jeho daru polehounku vpíjel do samé podstaty dvou jedinečných bytostí. A když pak seznal, že jsou připraveni přijmout, co dalšího jim směl dát, neznatelně si odkašlal a spustil.
Hlasité předčítání
