Netušil jsem ale, že je Honza taková slepičí prdelka a bude příhodu s podplukovníkem vykládat na rotě kdekomu na potkání, a k tomu ji náležitě zveličí. Stal jsem se díky tomu na chvíli natolik slavným, že mě zastavil i řidič vejtřasky Laco Farkaš a páčil ze mě podrobnosti. Tvrdil jsem popravdě, že vlastně o nic nešlo a všechno se to seběhlo náhodou. Namítal – veď Laučo je pán podplukovník. Povzdech jsem – no tak vidíš, Laco, jakej jsem blb. Farkaš mě hájil přede mnou samým – to nie si, Radek. Přesvědčoval mě, že podle něj jsem naopak frajer a já si pomyslel, že mi tohle ještě scházelo.
Laco Farkaš nebyl hloupý, ale zcela nedotčený věděním, měl postavu nadupaného boxera a jeho tvář na dálku vyzařovala takovou brutalitu, že kdyby ho člověk potkal v liduprázdné ulici za tmy, sám by mu dobrovolně odevzdal prachy a zdrhal by pryč. Před časem se mě Laco ptal, co je to za vesnice Ejn, přes níž jel vlakem, aby sem narukoval. Poměrně rychle mi došlo, že to může být jedině Karlštejn, ale v nápisu na zastávce svítila asi jen tři poslední písmena.
Laco usoudil, že jsem nejchytřejší člověk, kterého zná, ale stejně se mu ani celý název Karlštejn moc nezdál. Vysvětlil jsem mu, že je to jméno hradu, který tam nechal postavit císař Karel IV., a jeho název je složený ze jména Karel, což se německy řekne Karl a slova štejn, a to je zase počeštěný německý výraz Stein označující kámen, přeneseně tvrz. To už bylo na něj moc, tak jen něco zamručel a zmizel.
Při úplně prvním kontaktu s Farkašem mi však vážně šlo o hubu. Laco se vrátil z vycházky sežraný jak Karkulka bez košíku, řval po chodbě, nadával na zajebanou vojnu, třískal do plechových skříněk a střídal to s hlasitým vytím, ale nikdo se ho neodvážil umravnit. Prohlásil jsem, že ho ztiším, a i když mě všichni varovali, otevřel jsem dveře ložnice a řekl mírným hlasem, aby už zavřel tlamu a šel chrápat. Farkaš se napřed zarazil, protože s něčím takovým nepočítal a nevěřícně na mě koukal, jak jsem tam klidně stál a tvářil se lhostejně. Byla to však pouhá maska, kterou jsem si na vojně nacvičil, neboť se jevila jako účinný prostředek obrany. Ve skutečnosti ve mně byla malinká dušička.
Vzdor své opilosti Laco vyhodnotil, že proti němu sice nemám šanci, ale ani se ho nebojím a navíc, že proti němu nehodlám nic podnikat, takže násilí nebude nutné. Kdybych byl blízko u něj, asi by mi nějakou natáhl. Měl to ke mně ale tři metry a než je překonal, lehce vychladl. Strčil svůj odporný ksicht k mému obličeji na pár centimetrů a pronesl výhrůžně – mám zavrieť tlamu, hovoříš!? Řekl jsem, že by to bylo dobré i pro něj, protože má devěťáka, tedy dozorčího útvaru major Mokrý, a to je parchant a má ve zvyku opatrně zapnout pindafon u dozorčího roty a šmírovat, co se tam děje. Farkaš řekl – veď už idem spať, Radek. Původ nepřátelství desátníka Šťastného vůči mně a Petrasovi vězel ve dvou příhodách, jež se týkaly Socialistického svazu mládeže. Kefka byl totiž místopředsedou této normalizační mládežnické organizace u zdejšího útvaru a snažil se přesvědčit Honzu a mě, abychom do ní také vstoupili. Honza mu za nás oba vysvětlil, že nejsme politicky na výši jako on a ani natolik ideologicky vyzrálí a jen bychom to ostatním kazili. Nasraný Šťastný odtáhl s nepořízenou.
Hlasité předčítání
