Honza mě marně přesvědčoval, že byl Kefka nejspíš hodně nevyrovnaný, když si vzal život kvůli holce. Nezabíral na mě argument, že by se možná zabil stejně z jiného důvodu, pokud byl tak labilní. Udělal to, když byl dlouho odloučený od přítelkyně, určitě si ji idealizoval a ona mu zasadila krutou ránu. A právě v té chvíli jsme na něj poslali Farkaše. Nikdo mi nemohl vymluvit, že jsme k té tragédii přispěli.
Nějak jsem pak ztratil náladu na srandičky, provokace a mystifikace, které jsme dřív často s Petrasem páchali. Tím pádem na nás jejich oběti neměly důvod být nasrané, takže jsem ani nevyužíval Farkašovy ochranářské služby. Skoro jsem se radoval, že Laco na svůj závazek vůči mně zapomněl, ale to jsem se mýlil.
Vedl jsem rotu na večeři, a když už jsme stáli v jídelně frontu u výdejních oken, přihnal se odkudsi jakýsi obrovský mamlas a chtěl se nacpat před nás. Netušil jsem, kdo to je, postavou a vzhledem ale připomínal mohutného gorilího samce, tak jsem si ho pojmenoval Gorila. Řekl jsem, aby vysmahl a zařadil se až za nás. Obořil se na mě, ať zavřu držku, že se z mých dvou pecek na ramenou nepojebe. Vysvětlil jsem, že to si rozhodně nepřeji, ale ať vypadne, že teď jsme na řadě my. Gorila sice poslechl, ale vyhrožoval, že mi rozmlátí ciferník, až mě načapá někde samotného.
Šance se dostavila brzy, když jsem šel na vycházku cestou lesem ze zámku do města. Gorila nezaútočil hned, ale kráčel vedle mě, barvitě líčil, co se mnou udělá, urážel mě, občas do mě strčil, zkrátka si mě připravoval a vychutnával. Nijak jsem na něj nereagoval, protože chtít se s ním prát by bylo stejně bláhové, jako se pouštět do křížku s buldozérem. Vzpomněl jsem si však na chudáka Kefku. Jak mu asi bylo, když mu to samé prováděl Laco? Řekl jsem si, že se Gorila stal nástrojem osudového trestu za to, co jsme na Šťastného zosnovali.
Ačkoli jsem se hodně bál, že budu záhy zmasakrován, choval jsem se jako obyčejně klidně a tvářil se lhostejně. Gorilovi to neušlo a otázal se, jestli z něj opravdu nemám strach? Optal jsem se, zda by mi pomohlo, kdybych měl? Po malém zaváhání způsobeném nečekanou otázkou, uznal, že nepomohlo. Jenže ho to dost rozlítilo, zařval, že mě donutí se bát a strčil do mě tak silně, až jsem upadl.
Mrzuté pro něj bylo, že to učinil v okamžiku, kdy jsme obešli mohutný keř a za ním na stráni seděl Farkaš pod statným bukem a kolem se válely flašky od piva. Vyskočil, bez váhání se hnal ke Gorilovi a hulákal – čo ty sa serieš do môjho kamaráta!? Vstal jsem a pozoroval, jak se před ním zastavil a zavrčel temně – udri ma prvý! Gorila se nerozpakoval ani zlomek vteřiny a napálil Laca do ksichtu tak silně, že kdybych podobnou ránu dostal já, byl to můj poslední zážitek v životě. Farkaš se ale pouze otřepal a potom si udělal z toho obrovského chlapa boxovací pytel. Sledoval jsem jednostranný souboj a bylo mi Gorily líto.
Hlasité předčítání
