byla to jen chvíle
veledílo okamžiku
jako když reflektor
poprvé osvětlí scénu
scénu, která provází cestu ke smrti
stejně snad jako všechny
cesta noční Prahou
poslední metro
dokonce zaznívá i poslední zvon
všednosti opileckých nocí
posedávají
jsou šedí
nudní
občas ulpívá na nich vrstva hospodských stop
a to pak vyhasínají
v opojenosti barmanských lží
ve vlastním smyslu zhroucení
Jedna barva vystupuje
září
jedna vteřina, mého života
přítomnost
jeden pohled
času neznalost
chladné hvězdy v barvě Uranu
zahaleny závojem opilého žalmu
a elegantně nalíčeny třpytkami šarmu
zpívají
zpívají
odsuzují metro, opilce, noc i vůli k životu
plivou na hroby tupých monologů
hledají únik z šedivého davu
ale uvězněny jsou v temnotě podzemního vlaku
(-)
oka mžik
(_)
Touha
okamžitá touha po dalších letmostech
naléhavá touha po dalších okamžitostech
Prosba
úpěnlivá prosba o lístek na další představení
neslyšená prosba o další záblesky bdělého snění
Láska
nesmyslná, která píše si parte, když se rodí
pravdivá, která miluje teď a miluje tady, navzdory hřbitovu, připíjí na životy
(_)
oka mžik
(-)
Vesmír, přítomnost, ona, oči, zář i poslední metro
to všechno teď ztichlo
očekává aplaus šedivosti
umělkyně z metra, které dojelo na konečnou
Stejně jako okamžik.
Stejně jako úžasná přítomnost.
Stejně jako pohled, který nad mou duší, převzal moc…
Hlasité předčítání
