„Kterej magor tvrdil, že je tady volno? Je to horší než vedle! Tam jsem seděl a tady stojim!“ rozčiloval se čísi hlas.
„To je pravda! Kdo přišel s takovou hovadinou?“ volal další expert.
„To byl výčepní!“ ozvalo se zpod stolu.
„Houby!“ křičel hospodský a ukázal na Jarku s Jindrou. „To tady ti kluci!“
„To si z nás děláte kozy, ne? Cucáci! Ještě vám teče mléko po bradě a už si chcete střílet z nás starejch kozlů?“ rozčiloval se jeden starší host v plstěném kloboučku.
„Joudo, dej jim ránu a vůbec se s nima nebav!“ radil mu kdosi.
„To taky udělám!“ křičel Jouda a začal si kasat rukávy, protože v rozrušení zapomněl, že dnes má na sobě tričko bez rukávů.
Za několik okamžiků se rozletěly dveře a těmi prolétli Jarka s Jindrou.
„To je sen!“ naříkal nechápavě Jarka a sahal si na rozseklý ret. „To jsem ještě neviděl takovou grupu idiotů!“
„Hele, tamhle je další hospoda!“ vykřikl Jindra a ukázal hned naproti, kde chlapce vítal nadějný nápis nade dveřmi „Hospoda u Inženýra“.
Když do ní chlapci vkročili, okamžitě je zaujala výzdoba podniku. Po stěnách byly rozvěšeny technické výkresy, stavební plány budov a různé zeměměřičské pomůcky. Za výčepem stál muž středního věku, působící velmi inteligentním dojmem. V kapse u košile měl několik propisovaček a na krku dalekohled.
Jakmile vstoupili do výčepu, celá hospoda ztichla a desítky párů očí si je zvědavě prohlížely.
„Konečně jste tady! Už tu na vás čekáme jak na smilování!“ přivítal je spokojeně výčepní a usmál se.
Jindra s Jarkou zakroutili nechápavě hlavami a hledali místo, kam by se mohli posadit. Všechny stoly byly obsazeny, tak si vybrali ten, u kterého seděl jen jeden starší chlapík s prázdným půllitrem.
„Dobrý den, můžeme si přisednout k vašemu stolu?“ zeptal se zdvořile Jarka a už bral do rukou židli.
„Ne,“ zněla stručná odpověď, která oba chlapce zaskočila.
„Máte tady místo?“ zkusil to tedy podruhé Jarka a zapálil si cigaretu.
„Jistě,“ odpověděl lakonicky muž. „Ale nemůžete si ke mně přisednout.“
„A proč?“ podivil se Jindra.
„Tohle je můj stůl a já tu chci sedět sám!“ zněla odpověď.
„Povídali, že mu hráli!“ vyhrkl Jarka. „Ten stůl patří k téhle hospodě a my si sem v klidu sedneme! Na to máme právo!“
„Nemáte! U mého stolu mohu sedět jen já sám,“ vysvětlil klidně podivín.
Mezitím se u nich objevil výčepní a Rychlé Pípy se na něj hned vrhli, že je to individum nechce pustit sednout.
„No to se nedivte! To je jeho stůl!“ zasmál se pobaveně výčepní a zeptal se, jestli můžou složit to pivo.
Hlasité předčítání
