„Jaké pivo?“ nechápali chlapci.
„No to, co jste přivezli!“ zněla podivná odpověď.
„Ale my žádné pivo nepřivezli. My si ho tu chceme naopak koupit!“
Výčepní zklamaně zafuněl a vykřikl na celou hospodu:
„To nejsou oni!“
Jakmile to řekl, celá hospoda se zklamaně zvedla a začala se vyprazdňovat. Podivín, ke kterému si chtěli Rychlé Pípy přisednout vstal, popadl stůl a požádal výčepního, aby mu podržel dveře.
„Co to dělá?“ nechápal Jindra.
„Coby? Nese si svůj stůl domů,“ vysvětloval trpělivě pan hospodský. „Říkal jsem vám přece, že to je jeho stůl. Každý tady má svůj, který si sem nosí.“
Teprve teď si chlapci všimli, že i ostatní hosté kvapně odcházeli i se svými stoly.
„Víte,“ vysvětloval výčepní, „před několika týdny nám došlo pivo. Napsal jsem dopis do pivovaru, aby nám poslali nové a tak tady každý den čeká houf žíznivejch chlapů. Mysleli jsme, že jste z pivovaru a vezete nám sudy. Situace totiž začíná být vážná. Nikdo z nás neměl pivo už několik týdnů. Nevím, jak dlouho ještě můžeme vydržet.“
Jarka s Jindrou se na sebe překvapeně podívali.
„Kdybych zařídil, aby vám to pivo zítra přivezli, a kdybych vám poradil, jak se dostat k pivu okamžitě, pomůžete i vy nám v boji proti Vtíradelským?“ optal se opatrně Jarka.
Výčepní překvapeně zamrkal.
„Uděláme pro vás, co budete chtít!“ zajásal výčepní a obrátil se k hostům opouštějícím hospodu.
„Zastavte! Ti cizinci tvrdí, že mají moc zařídit, abyste se mohli teď hned napít piva!“
Davem to zašumělo.
„Ano,“ potvrdil Jarka, „máme tu moc!“
Ozývaly se překvapené a sem tam i zděšené výkřiky.
„V tom musí být nějaké čáry!“ usoudil jeden stařík, který se snažil se svým stolem zacouvat zpět.
„A nejen to!“ přiléval Jarka oleje do ohně. “Vymyslím pro vás způsob, abyste se nemuseli každý den tahat do hospody se stoly.“
Hospoda bouřila.
„Tedy jestli dokážete všechno, co jste naslibovali, tak vám vytesáme sochu!“ křičeli někteří, zatímco jiní se křižovali.
„Takže teď Vám splníme první slib. Dáme vám radu, co udělat, abyste se všichni teď hned napili piva!“
Jarka se odmlčel, aby zvýšil napětí a zadíval se do tupých očí přítomných hostů.
„Skočte si tady naproti do druhé hospody. Tam mají piva dost!“
„No jo!“ řvali překvapeně hosté. „Vždyť tady vedle je přece hospoda „Na ztracené vartě“! Jak to, že nás to nenapadlo dřív? Celou dobu jsme měli řešení problému doslova pod nosem a nikoho to nenapadlo!“
„Tiše!“ pokračoval Jarka v eufórii. „Teď splním další slib! Řeknu vám, jak to zařídit, abyste nemuseli vláčet své stoly pořád sem a tam!“
Hlasité předčítání
