„Rogí, prosím, to nejsi ty. Bojuj proti tomu!“ snažila jsem se ho přimět k rozumu.
Stín v Rogasově těle se jen zasmál „On je nyní můj. Nic nezmůžeš.“
Zavřela jsem oči a pokusila se zhluboka nadechnout. Vzpomněla jsem si,jak mi kdysi Děsman četl jeden příběh o mágovi,který vyháněl zlé stíny s paláce Silverova otce,posílal je zpět k tomu,který je vyslal zvláštním znamením v jeho levé dlani,který když ukázal,tak stíny zmizeli!Co když moje znamení v dlani dokáže taky zahnat stín?
Řekla jsem:,,Chci ti ukázat,co mám v levé dlani,pustíš mě a podíváš se mi do dlaně,cítím jak mě moc pálí!“
Stín v Rogasovi se zhrozil!
„Ne! To není možné!“ křičel stín.
„Máš ve dlani ,KodFRÍ!“
Zeptala jsem se:,,Ty víš,co to znamená?“
Stín v Rogasovi odpověděl:,,jsi pod ochranou Bezejmenné!“
,,Co znamená být pod ochranou Bezejmenné?“Zeptala jsem se ho,když mě položil na sedačku a zhroutil se mi do klína!Stín v Rogasovi zasténal a řekl:
,,Ty to proti mě nepoužiješ,nemáš ho aktivovaný a nebudu ti o tom už nic víc říkat!Ustupuji od tebe,ale nechci aby sis myslela,že to s tebou nadobro vzdávám!Tady ten Rogas se mi moc hodí,je tak snadno ovladatelný! Vím,že ta z minula v tobě k němu cítí lásku a proto se tu budeme dál spolu scházet!“
Stín z Rogase začal vykuřovat ven a když s něho vyšel,Rogas vypadal mrtvě,jako by ani nedýchal!Stín si sedl vedle mě na sedačku a odstrčil ze mě Rogase a shodil ho na zem,zeptala jsem se:,,Bude si to pamatovat,co se tu všechno stalo?“
Stín řekl:,.Ne,nebude,je v bezvědomí!“
Vstal,zvedl Rogase a hodil ho na postel,zakryl ho dekou až po nos:,,Necháme ho s toho vyspat a tobě radím zůstat tu s ním!“
,,A proč tu mám zůstat,až se probere,bude mě chtít zase vyhodit z balkonu,protože mě nesnáší a zlobí se pokaždé,sotva mě zahlídne!“Řekla jsem naštvaně tomu ve stínu,on se na to zasmál,naklonil se ke mě a řekl:
,,Ale tak to vůbec není!On je tvým osudem a né Alex,ten už je odepsaný,pomalu,ale jistě se blíží jeho čas!“
To bylo pro mě moc strašný,zakroutila jsem na něho hlavou:,,To ti nevěřím!Jen mě tím chceš vyděsit!“
Vstala jsem a utíkala ke dveřím,stín za mnou volal,abych se vrátila,ale letěla jsem po schodech dolů aniž bych se jich dotkla,připadalo mě,že se snad vznáším!Cítila jsem tu všude zvláštní vlnění a to mělo být asi to nebezpečí?
Raději jsem utekla až dolů do sklepa,k Děsmanovi do jeho tajné skrýše,tam jsem se před něho zhroutila úplně oslabená bez energie a tak se probudila doma!
Hlasité předčítání
