Něco se změnilo…
Další příběhy z Temnoviště:
Zdálo se, že u obra v temném hradě se snad zastavil čas a nic se nezměnilo od té doby, co mě hodil do černé propasti. Nebo to tak napřed jen vypadalo, ale přeci jen bylo něco jinak…
…Když mě Ínemak zase vzal k sobě do hradu v Temnovišti, usadil se i se mnou ke stolu. Chtěl si se mnou opět připít, ale tentokrát mi pití nenutil a dovolil Ohynovi, aby to vypil za mě.
Pak mě vzal do lázně, je to taková zvláštní kamenná místnost podobná jeskyni s vytvořeným kamenným jezerem,kde z vrchu pořád dotéká voda,něco jako vodopád,nebo velká sprcha,z vody se kouřilo a šla příjemně teplá pára,na jedné straně je velký krb a kašna s lavičkou,odkládací stolek a proutěný koš a několik sloupů,kde jsou zlaté koule a z nich hoří ohně,takže je tu teplo a příjemně,obr poručil Ohynovi,aby ho svlíkl,a vlezl první do teplé lázně,pak mi poručil,abych šla za ním do vody,ale nechtěla jsem se svléknout a ani tam za ním vlézt. Poručil tedy Ohynovi, aby mě do lázně shodil k němu i v šatech.
Ohyn se ke mně pomalu přibližoval. Dívala jsem se mu do jeho zarudlých očí, bez lesku, a couvala před ním. Obr nás sledoval z lázně a pak zařval: ,,Tak bude to?“
Ohyn mi prosebně pošeptal: ,,Nebraň se prosím, nech mě, abych splnil pánovi, co po mně žádá!“
Kvůli Ohynovi jsem se nakonec nechala shodit do lázně v šatech. Za to jsem na obra cákala vodu a zlobila se s ním, chtěla jsem, aby rozhoupal vodu a udělal obří vlny. Obr byl chvíli na zábavu v lázni přístupný, ale pak z ničeho nic zvážněl a roztrhl mi šaty. To už žádná legrace nebyla…
…Poručil pak Ohynovi, aby mě vytáhl z lázně, zabalil do svého pláště a postaral se o moje roztržené šaty. Nechal je usušit a opravit. Obr z lázně odešel a nechal mě tam s Ohynem o samotě.
Ohyn stál u vody s obřím pláštěm v rukách a čekal, až vylezu z lázně. Všimla jsem si jeho změněného pohledu. Vypadal pobaveně, což mě z nějakého důvodu potěšilo. Řekla jsem: ,,Nedívej se na mě tak, jinak tě shodím do vody a budeš taky mokrý!“
Ohyn zasyčel: ,,To bych ti neradil. Pán by se mohl moc nazlobit. Raději už vyjdi a nezdržuj mě!“
Dívali jsme se na sebe jinak než kdy dřív. V jeho zarudlých očích se objevily malé plamínky, které se zvětšovaly, čím déle jsme se na sebe dívali. Z toho pohledu nás vyrušil Ínemakův bouřkový hlas: ,,Tak co tu ještě děláte? Hněte se už oba odtamtud!“
Ohynovy plamínky v očích zmizely. Hodil na zem před lázeň plášť a šel padnout obrovi k nohám: ,,Prosím, pane, nezlob se na mě, ale ona nechce vyjít z lázně!“
Mezitím jsem raději vylezla z vody a zabalila se do obřího pláště. Ínemak na Ohyna mávl, aby vstal, a poručil mu: ,,Jdi zatopit do krbu ve věži!“
Ohyn zmizel a obr se na mě podezíravě podíval. Zavrčel: ,,Napřed se ti do lázně nechce a pak se ti nechce z vody ven? Snad tu nečekáš toho Rybáka? Vím, že jsi se s ním spřátelila. Mám na něj spadeno, ale až ho dostanu, bude litovat, že tě kdy poznal!“
Hlasité předčítání
