Mine noc, několik nocí a už je zas tím upjatým seriózním mužem. Pár dní mu to vydrží, ale ne dlouho. Tak akorát. Jako roční období, které vždy přijde a odejde v ten správný čas. A pak je pro změnu žena. Ta slabá, nesebevědomá a závislá žena. Přesně taková, jakou si ji představuje. Přesně tak, jak se právě cítí. Ale ani to nevydrží. Svlékne šaty a do třetice se převlékne za kamarádského, oblíbeného a spolehlivého kluka. Na chvíli. Jen na chvíli. A tak pořád dokola. Zas a znova. Bez ustání a bez cíle. Protože žádný cíl není. Jako rok skončí a začne zas, tak i on převléká jeden kostým za druhým, aby pak sáhl po dalším. Stačí mu to. Nestěžuje si. Nehledá nic nového. Je spokojen ve své proměnlivosti, avšak ne ve svých proměnách. Jinak by si přece pořídil mnohem skromnější šatník. Žádný z obleků není pro něj dost dobrý, ani dost špatný. Žádný nepovažuje za ten pravý. Takový, který by mu přesně seděl. Snad ani neexistuje. Že by mu nakonec padly všechny najednou? Bizarní představa. Co s tím?
Co by? On už jiný život ani nezná. Nedovede si jej představit. Tak převratná změna není v jeho silách. Není v jeho moci. Jednotlivé charaktery nabývají převahy, užívají si své moci a v pravidelných intervalech jsou pak zase vystřídány. A tak jen plyne. Dokola a dokola. Vždyť stejně jako život, i čas má své rozuzlení. A jde jen o trpělivost.
Hlasité předčítání
