Říkala Rumcajzovi Manka něžně
Že chladné jsou již večery
Ať zuje boty zimní – sněžné
A pojí kaše z pokory
Ať není mezek tvrdohlavý
A ukáže jí bambitku
I žalud pro ni nachystaný
Nebo ať zavolá sanitku
Prý dýl už to bez toho nevydrží
Že v jeskyni je pořád sama
Jiné dny se vždycky zdrží
Vždyť ze samoty už má trauma
A tak toho večera, co venku padal sníh
Z aktu lásky nádherného
Řáholcem se ozýval šťastný Mančin smích
Tak počali Cipíska, syna prvorozeného
# TŘETÍ ŽIVOT
Z LESA ŘÁHOLCE
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání
