֍ 5. Výcvik ֍
Mé ráno proběhne výjimečně v poklidu, protože jsem se nepřihlásila na žádnou obhlídku hranic. Se snídaní nespěchám, a tak zůstanu v jídelně určené pro vojáky poslední. Oděná do brnění se poté vydám ven na cvičiště. Dám do těla nejdřív sobě a pak teprve nováčkům.
Postavím se na své místo úplně na konci celého pískoviště. Přede mnou se tyčí vycpaný pytel, který má připomínat protivníka. Představím si jednu konkrétní osobu, která mi hodně ublížila, a dám průchod všem emocím, které se ve mně za ty dva dny nashromáždily. Když před sebou vidím Mikaela, jde to snadno a panák za chvíli na zemi připomíná spíš hromádku slámy než cvičební pomůcku. Nechala jsem se trochu unést… Podívám se na odhrnutý písek všude kolem mě. Možná víc než trochu.
Vzhlédnu, abych se mrkla, jak vysoko na obloze je slunce a zjistím, že je ještě skryté za stromy. Tak to teď půjdou mí svěřenci od Sepera. Zavrtím hlavou. Po lukostřelbě budou k ničemu! Snad je nezřídil tak, jako minule. Povzdychnu si.
„A do řady! Neloudat se!“ začnu je peskovat, když si všimnu, že se sem trousí první adepti na pořádnou nakládačku.
„Srovnejte tu řadu pořádně!“ napomenu všechny vybočující z linie.
„Už máte svůj první týden za sebou a za tu dobu jste se toho mnoho naučili. Ještě vám ale spousta dovedností chybí a konec vašeho výcviku je v nedohlednu.“ Přecházím sem a tam a rozmýšlím si, co s nimi vlastně budu dělat. To sis nemohla něco naplánovat dřív, Nairi? Peskuju i sebe.
„Rozdělte se do dvojic!“ napadne mě nakonec dnešní náplň cvičení. A bude vskutku vyčerpávající! Pomyslím si s potměšilou radostí.
„Dnes se nebudete učit nic nového, ale naopak zkusíte vylepšit to, co už znáte. Třicet sekund bude útočit jeden a potom i druhý ze dvojice. Střídejte se sami!“ odmlčím se, a potom pokračuji ve vysvětlování, cože přesně po nich chci: „Úkolem útočníka není zmlátit soupeře, ale nachytat ho v nestřeženém okamžiku! Nesnažte se druhého zasáhnout plnou ani poloviční silou! Chcete pouze prolomit jeho obranu!“
Střelím po nich přísným pohledem. Hlavně po dvou třech ledech, kteří mají v oblibě nedržet se instrukcí. „Kdo bude dělat virvál bude běhat kolečka dokud mu neřeknu!“
„A žádné levárny! Nechci, aby mi z vás na ošetřovně tahali třísky! Začněte!“ dodám důrazně, aby pochopili, že se mají dát do díla. I tak to ale některým trvá, než se trochu pohybují.
Procházím mezi bojujícími. Výjimečně nikdo nezůstal sám, a tak je budu moct kontrolovat. To jich už zase ubylo? Nechápu, proč mi dvojice pořád vychází jinak.
„Drž ten meč výš!“ napomenu jednoho budoucího vojáka. „Nedrž ho tak křečovitě!“
„Vy dva, nechechtejte se pořád! Chtěla bych vás taky jednou vidět i bojovat!“ zastavím se před dvěma rekruty, kteří si z výcviku doteď dělali srandu, a ještě se v ničem zrovna nepředvedli. To vím, protože tyhle dvě kvítka jsme řešili na každotýdenním shromáždění vedoucích.
„To nemůžeš blokovat takto!“ okřiknu jednoho z nich. „Takhle je to pro tebe nevýhodné, protože poté nemáš meč v pozici, ze které by se ti dobře pokračovalo!“ když to napodruhé zvládne líp, přesunu se dál. Třeba nakonec nebudou tak marní, jak se zdají.
„Výborně, jen tak dál!“ pochválím jednoho kluka, který v šermu mezi těmito nemehly vyniká. A hned na to i dalšího, u kterého jsem zaznamenala alespoň nějaký pokrok.
„Nehrb se u toho!“ napomenu dalšího.
Dál chodím a sem tam někoho opravím. Během toho se snažím určit, kolik se toho doopravdy naučili a co naopak ještě budeme muset potrénovat. Potom se pohledem zastavím na někom, kdo tu nemá co dělat. V duchu zaúpím a vydám se přímo k narušiteli mého výcviku, kterým není nikdo jiný než Gunnar.
„Co tu děláš?“ uhodím na něj.
„Sleduju jakým způsobem to tady vedeš,“ pokrčí rameny.
„Diplomat nemá co dělat?“ zamračím se.
Najednou se na mě řítí čepel. V poslední chvíli se jí vyhnu.
„Co si myslíš, že děláš?“ syknu na majitele oné čepele. Jistěže je to Gunnar, který se mě asi snaží dohnat k nepříčetnosti!
„Co myslíš, že dělám?“ provokativně se ušklíbne.
Zamračím se ještě intenzivněji. „Snažíš se mě vyrušit z mé vlastní hodiny!“
Uchechtne se a opět zaútočí. Uskočím, a tak se po mě ožene ještě jednou. Má ten stejný meč, jako když jsme spolu bojovali poprvé. A vtom mi dojde, že on mě chce jen porazit! Aby si dokázal, že není neschopný! Ale já mám být kousek vedle a trénovat nováčky! Nemám čas na jeho ješitnost!
Hlasité předčítání
