Román

Záblesk
Četba díla zabere cca 299 min.

„Chtěli bychom vědět, co přesně se stalo. Můžeš nám to popsat, Nairi?“ zeptá se mě vladař, když dojdu až před trůn.

„Na hlídce kousek od bažin jsme potkali skupinu gryfích jezdců, na kterou se Akron rozhodl, jen co je uviděl, zaútočit jako na vetřelce.“ Odpovím popravdě.

Heldin Soter druhý se na mně zkoumavě zadívá.

„A ty toto rozhodnutí neschvaluješ?“ zeptá se nakonec.

„Nebylo dost, abychom si mohli být jistí, že je zvládneme porazit! Měl jediné štěstí, že se mi náhodou podařilo omráčit jejich velitele!“ řeknu a pokouším se znít co nejvíc neutrálně, ale nejsem si jistá, že se mi to daří.

Král jen kývne hlavou: „Pana Gunnara jsme vyslýchali, ale kromě jména nám odmítl cokoli sdělit. Hrabě Kirill navrhl, že než se to z něj pokusíme vypáčit silou, mohla bys za ním zajít ty. Chceme abys zkusila vše, co můžeš, abychom nemuseli využívat hrubou silu.“

Na chvíli si hraje s korunou ve vlasech, ale poté na mě rychle mávne, jako by si něco uvědomil. „Tak běž, Nairi. Je v severní věznici. A nezklam mě!“

Kývnu a vydám se splnit rozkaz, králi není dobré odmlouvat jen proto, že se člověku nechce. „A udělej pro to opravdu všechno! Nechceme, aby nám král Lothar vyhlásil válku jen kvůli tomu, že jsme někomu zkřivili pár vlasů!“ pronese dřív, než stihnu odejít úplně.

Křiknu za sebou, že se na mně může Jeho Veličenstvo spolehnout. Poté zamířím do severní části paláce za tím akobarským červem, který mě zdržuje od pískoviště.

Ještě stále jsem naštvaná na Akrona a svou zlost si vybíjím na železných dveřích s mřížemi ve vstupu do podzemní chodby. Při řádném třísknutí sebou hlídající stráže pěkně škubne a rychle začne blekotat, kde najdu tu akobarskou přítěž.

Vstoupím do cely a zavřu za sebou dveře. Klíče hodím ven, takže se odrazí od protější stěny a skončí daleko od nás, takže se odsud nedostanu ani já, ani vězeň.

Vtom mě napadne mnohem lepší způsob, jak se zbavit špatné nálady, než je mlácení mřížemi. Vytáhnu dýku a ušklíbnu se. Ty sis hrál se mnou, tak teď je řada na mě!

Vyhodím svůj milovaný nožík do vzduchu, a poté ho zase chytím.

Naše pohledy se střetnou.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Stormeria

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bylo smutné ráno někdy ke konci měsíce září. Bylo ještě docela teplo, ale už bylo cítit, že ...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Ve své ordinaci se Marwan Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hla...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Ten sychravý únorový víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice....
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní předjarní slunce prosvítalo do obývac...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
Byl to typický čtvrteční podvečer, kdy se kavárna, kterou kamarádky společně navštěvují, zač...
Jakub Doležal seděl seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole...
Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny. Natálie přicházela v jednoduché b...
Jakub a Nikola znovu znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nedělní ráno v Miladině domě bylo poklidné, jakoby vše kolem vstávalo v tichu a příjemné pohod...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Ono únorové odpoledne se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizké břečce. Natál...
Tajná služba se služba se rozběhla do všech směrů. Snažila se sesbírat co nejvíce informací o ...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Danuše začala začala nejprve konspirovat v menších kruzích. Sdílela obecný příspěvek o rizicí...
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Túto knižku by som venovala všetkým ženám a matkám, ktoré snívajú o lepšom živote, o nespln...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
0