Proč musí být tak chytrý! Zaúpím v duchu.
Protože kdyby nebyl, nestal by se z něj důstojník! Odpovím si vzápětí.
Proč se s tím musím vypořádat já! Úpím podruhé, ale ne na dlouho. Musím přijít na to, jak celou tuto situaci vyřešit co nejdřív, ať už ho nikdy nemusím vidět.
Chvíli se rozmýšlím jak se ho vlastně zbavím, ale pak se rozhlédnu, abych se ujistila, že nikdo další poblíž není. „Narodila jsem se u vás a docela dlouho tam i žila. Potom jsem potkala někoho, koho už nikdy nechci vidět. Dokonce víc než tebe! A toto,“ ukážu na svou tvář: „je jeho dílo! Které části zapříčinilo můj odchod sem. A tak jsem tady a chci vědět, proč jste k nám letěli!“ rozhodnu se mu říct něco málo a hodně zkráceně.
„Ale já chtěl vědět všechno! Nejen část!“ nenechá se odbýt a přistoupí zase blíž. Ušklíbne se, když si všimne, že už nedržím dýku. Docela si užívá, že nemám na výběr. On ale neví, že mi je jedno, jestli ho budou bičovat. Král mi bude věřit, že jsem se snažila to z něj vytáhnout, což je taky pravda, takže to mi nebrání odejít.
„Já ti všechno řekla! Nic zásadního jsem nevynechala! Takže mi to už vyklop, ať můžu jít!“ trvám si na svém. Kdybych jen tolik nechtěla dokázat, že to z něj dostanu! Kdybych neměla strach, že mě Jeho Výsost nepošle zase sem, ať se víc snažím…
Udělá další krok, čímž mě donutí couvnout. „A co tví rodiče? Přece by tě jen tak nenechali odejít!“ Je si naprosto jistý, že má navrch.
Další téma, o kterém se mi nechce mluvit! To si ze mě dělá srandu! To tu hodlá rozebírat můj osobní život výměnou za své informace? Tak to ani náhodou! Tohoto se nehodlám účastnit.
„Mám jen bratra, který souhlasil! Rodiče uhořeli, když mi bylo dvanáct!“ špitnu dřív, než se stihnu zastavit. Otočím se na patě a rozejdu se pryč. Jdu za králem s tím, že jsem neuspěla. Sice mě malé selhání bude ještě nějakou dobu štvát, ale lepší než říkat cizímu člověku takové důvěrnosti.
„Počkej! To jsem nevěděl!“ chytím mě Gunnar za rameno. „Prosím, počkej! Mám pro tebe nabídku!“
„Poslouchám!“ zastavím, jelikož kvůli jeho ruce nemám úplně jinou možnost, ale ještě se k němu neotáčím. Snažím se zastavit slzy.
Tenhle chlap působí dojmem někoho, kdo jen tak neprosí, a to si hodlám užít. I když mám na krajíčku. Navíc si nejsem jistá, jestli o jeho hloupé nabídky vůbec stojím. Každopádně si ji raději poslechnu. Člověk nikdy neví, na čem je. A s akobarskými to platí dvojnásob!
„Budu ti ty informace dávat postupně a ty mi za ně budeš říkat ty tvé!“ odmlčí se a čeká na odpověď.
Nějakou dobu jen stojím a přemýšlím nad tím, co řekl. Tím překvapím sama sebe. Nakonec setřu slzy, které mi zmáčely tvář a otočím se k němu čelem. „A ta první informace je?“
„Vyrazili jsme jako diplomatická výprava s cílem obnovit předešlé dobré vztahy s vaší zemí. Ten střet u bažin nebyl v plánu. Jeden z mých mužů měl za úkol nést bílý prapor, ale pravděpodobně neplnil správně své povinnosti, když jste na nás i tak zaútočili!“ trochu se zamračí.
Hlasité předčítání
