„Tohle ti nikdo bez důkazu nebude věřit!“ namítnu. „Máš to jak prokázat?“
„Dej králi tohle. Je to dopis od Jeho Veličenstva Lotara. Je tam i neporušená pečeť, takže by to měl být dostatečný důkaz!“ vtiskne mi do dlaně srolovaný pergamen.
Teprve teď si uvědomím, jak jsme k sobě blízko a rychle ustoupím dozadu, až narazím zády na mříže. Chystám se zavolat na stráže, ať mi podají klíče, ale na poslední chvíli si to rozmyslím. „A proč jsi to králi neřekl hned?“
„To ti prozradím zase až po informacích z tvé strany!“ zavrtí hlavou a posadí se do slámy. Rozhodnu se radši neodpovídat a jdu předat ten pergamen. Ještě si ze mě udělají poslíčka!
První kolo jsem vyhrála! Usmívám se.
Neselhala jsem! Mám informace! Jásám v duchu, ale potom si vzpomenu na to, že pokud jich budu chtít víc, tak mu budu muset prozradit věci, které nikomu říkat nechci! Možná jsem tak úplně nevyhrála! Proč musí být tak chytrý! Zaúpím místo oslavování.
„Tak jakpak jsi dopadla?“ uvítá mě král Soter, když dojdu až k trůnu.
„Prozradil mi část informací s tím, že mi prý bude průběžně říkat další, Výsosti.“ Podám mu svitek. „Tohle má dokázat, že sem jeli za účelem nabídnutí diplomatické spolupráce s naší zemí s cílem napravit nepříliš dobré vztahy,“ nadechnu se a pokračuju: „Jeden z jeho mužů měl údajně nést bílý prapor, ale je prý možné, že řádně neplnil své povinnosti.“
Chystám se otočit a odejít pryč, jelikož král je zabraný do čtení a nejspíš ani nevěděl, že jsem na něj mluvila, ale vladař mě zadrží. „Běž zpět do vězení, odemkni ho a přiveď sem. Bez okovů!“ mávne na mě, že smím odejít.
Neodpovídám a jdu splnit rozkaz.
„Takže už jsem volný?“ protáhne se Gunnar a v očích mu plají nezbedné plamínky.
„Netuším. Jeho Veličenstvo to chce nejspíš slyšet i z tvé strany,“ pokrčím rameny. I kdyby byli propuštění, pro mě to nic znamenat nebude. Já mám své práce dost a na tom se nic nezmění. Takže to úplně není moje starost.
Následuje mě chodbou a já na sobě po celou dobu cítím jeho pohled. Vadí mi to a ne málo! I tak mu ale nic neřeknu a ani on nepromluví. Že by si všiml toho, že mi to není příjemné a chtěl mě víc popíchnout?
Když vcházíme do trůnního sálu, dám mu instrukce, ať se králi pokloní a ať nemluví bez vyzvání nebo Jeho Veličenstvu neskáče do řeči.
„Nairi, děkujeme ti, že jsi nám ho přivedla.“ Kývne na mě král Heldin a obrátí se k černovlasému: „Důstojníku Gunnare, mohl byste nám laskavě vysvětlit, proč bychom tento spis neměli považovat za podvodný?“
Oslovený se uchechtne. „Byla pečeť porušena před tím, než se k vám dostala Výsosti? Nemyslím si že byla zpráva přečtena někým před Vámi. Ani já sám nevím, co na tom pergamenu stojí!“
„To vskutku nebyla. Ale pečetě se dají zfalšovat, stejně jako podpisy. Jak mi tedy dokážete, že se nejedná o podvrh? Omluvte naši nedůvěřivost, ale po takové době svárů se zde objeví diplomatická mise s úkolem napravit vztahy s vaší říší. Tak snad nečekáte, že nám to nebude divné!“
Hlasité předčítání
