„Ale tak to znamená, že žije, což je dobře,“ snažím se nedat najevo jak mě to bolí a zároveň pije krev. Jak se jen opovažujou jí něco takového dávat?! Potom si vzpomenu na jistého blonďatého démona, který mě jako jediný napadá jako majitel, a rázem vidím rudě. Potom mi ale dojde, že nemusím Mikaelovi čelit. Stačí jí to do jídla nedat nebo nějak zvrátit účinek toho sajrajtu…
S myšlenkou, ať je klidně všechny pozabíjí se prudce otočím na Foraila, který jen mlčky sleduje mé reakce. „Myslíš, že bys zjistil co to je a vyrobil protilék?“
„Můžu se o to pokusit, ale nic neslibuju. I když jde o tebe a tvého gryfa, tak pořád nevím s čím se vlastně potýkám,“ kývne nepřesvědčeně Forail a prohrábne si vlasy.
„Zjistils ještě něco?“ věnuji mu ještě poslední významný pohled.
„Jen vím, jak se dostat do stájí a zpět. I s tím jsem měl bohužel problém. Moc nechápu, jak se tu orientují, když mají jednu chodbu jako druhou,“ potom zaloví v kapse a vytáhne makovou buchtu. „Na tu máš, úplně jsem zapomněl, že mám pro tebe překvapení.“
„Ty jsi zlato,“ přijmu ji zatímco on už se cpe druhou. Ne že by nám nedali večeři nebo tak něco.
„O čem se ráno vůbec hádal s Gunnarem?“ zajímám se ještě, dokud je bratr ve zdánlivě sdílné náladě.
„Jen jsem mu položil jednoduchou otázku a on na mě bezdůvodně vyjel. Víš něco se mi na celé této situaci nezdá. Vždyť nás ani nepustí z pokoje.“ Mávne prázdnou rukou směrem k chodbě. „To mi nepřijde jako vhodné zacházení s hosty, ale víš co. Nenecháme se zastrašit a využijeme svůj čas jinak. Třeba k vysvobození jistého znovunalezeného gryfa.“ Pokusí se o úsměv.
„Máš pravdu. Zítra to zkusíme znovu,“ šibalsky se na něj usměju. Načež Forail ztuhne.
Poté rychle polkne sousto a hrne se ven. „Já říkám pořád, že jsi zlá! Snad tvé velkolepé plány zítra přežijeme ve zdraví. Až budeš padat z Enifa, tak tentokrát tě rozhodně nechytím…“ S třísknutím za sebou zavře. Což k nám s velkou pravděpodobností přivede nechtěnou pozornost, ale to mě teď nezajímá. Mysl mi totiž víří myšlenkami. Chci ji vůbec vidět?
Rozhodně ano! Samozřejmě, že ano. Co je to vůbec za otázku. Pokárám se v duchu.
A je možné, že tehdy byla taky pod vlivem něčeho? Horečnatě uvažuju. A když ne? Dopadne to hrozně… Co kdyby mě vůbec nepustili z pokoje?
Hlasité předčítání
