֍31. Nové zprávy ֍
Čas v mém pokoji plyne příliš pomalu. Nebo mé myšlenky příliš rychle. Několikrát se pokusím opustit svůj pokoj, třeba jen nakouknout k Forailovi, ale marně. Teprve, když zopakuji svou strategii a brzo ráno se vyplížím, dostanu se za dosah dvojice, která mi znepříjemňuje život.
Asi někde špatně odbočím, anebo si myslím, že jsem jinde. Každopádně stáje nikde v dohledu. Tak zkus najít alespoň kuchyně nebo něco jiného a zorientuj se. Napomenu se v duchu.
Vyjdu několik pater a po pár dnech bez tréninku si přijdu víc udýchaně, než by bylo vhodné. Setřu si z čela pot a stále ještě bez dechu zírám, kam jsem se to při zdlouhavém bloudění dostala. Stropy se mi zdají o dost vyšší a honosné rudé koberce a gobelíny propůjčují širokým chodbám zcela jinou atmosféru.
Nejsem tu ale kvůli obdivu interiéru, a tak se vydám dál v naději, že tu třeba bude okno nebo něco jiného, co by mi pomohlo.
Vtom se otevřou dvoukřídlé dveře asi deset metrů po mé pravici a začnou z nich proudit skupiny šlechticů, mezi nimiž nechybí Gunnar. Okamžitě vykročím k němu, ale poté se prudce zastavím, když si všimnu, s kým se baví.
Mikael.
Naskočí mi husí kůže a mé srdce najednou bije jako splašené. Ze přísně střeženého jezera v mé mysli se vynoří vír otázek. Proč by se s ním bavil? O čem?
Hlasitě hovořící muži se posunou, a tak lépe spatřím princův výraz. On se usmívá? Vzedme se ve mně vlna vzteku. Vždyť ví, co mi ten bastard provedl! Nějaká stáj je teď to poslední co mě zajímá. Rázným krokem se rozejdu vpřed a před očima vidím jen jeho smutný obličej, když mi tvrdil, jak moc ho to mrzí. Kam se ten poděl?!
Zastaví mě hlasitý křik. „Hej! Tady nemáš co dělat!“ proti mně si proráží cestu voják, který tu před malým okamžikem nebyl.
„A kde přesně jsme?“ napůl se otočím směrem, ze kterého jsem přišla a snažím se působit neškodně.
Hlasité předčítání
