„Já tě někdy fakt nesnáším!“ Překvapí mě bratr ránou loktem do žeber. Částečně mi tím vyrazí dech.
„Začínáš se lepšit. Vidím, že má snaha nese ovoce. Za chvíli se budeš umět bránit sám.“ Ušklíbnu se na něj, ale už mu dám pokoj.
Poté se naše cesty rozdělí a já mám co dělat, abych za ním každých pár minut neběhala… teda nechodila, jestli už něco nezjistil. Dokonce to zajde tak daleko, že si v duchu nadávám. Nesmíš, bylas tam před minutou. Napomínám se v duchu, zatímco přecházím po pokoji.
Když uslyším zaklepání, skoro se mi uleví, že můžu svou pozornost na chvíli směřovat jinam.
„Nevíš, náhodou, jestli se tu ještě dnes nezastaví Gunnar?“ pomůžu plavovlasé ženě s tácem, který společně položíme na stůl.
„Teda princ,“ opravím se, když na mě vrhne zděšený pohled. Potom se trochu uvolní, ale jen natolik, aby jednoduše pokrčila rameny a otočila se k odchodu.
„A co kdybych mu chtěla poslat zprávu?“ zastavím ji než za sebou stihne zavřít.
Dočkám se nakloněné hlavy, a poté dalšího pokrčení rameny, po kterém žena v bílých jednoduchých šatech definitivně opustí místnost. Sakra, tak jak k němu mám ten vzkaz dostat? Protože kdyby to bylo na něm, tak mě i přes své sliby nikam nevezme.
Nakonec se rozhodnu počkat, dokud nevejde někdo s obědem. Do té doby se snažím o vzkříšení mé fyzické kondice, i když nutno dodat, že mi v omezeném prostoru brzo začnou docházet nápady, a tak se cvičení stává repetitivní a defacto kopie včerejška.
Když se potom naprosto otrávená rutinou svalím na postel, hned z ní zase vyletím. Mé problémy budou brzy ty tam. Doufám. Potom popadnu papír a brk a potom strávím hodnou chvílí hledáním inkoustu.
A potom čekám až se klika konečně pohne a do pokoje vejde osoba za rána s dalším tácem . Opět jí ho pomůžu položit, ale když bere ten od snídaně, tak ji zastavím. „Zařiď prosím, ať se tento vzkaz dostane k princi Gunnarovi.“
Ani tentokrát se od ní nedočkám odpovědi, a tak mi nezbývá než věřit, že si Gunnar přečte následující slova:
Chci se setkat co nejdřív.
Máš zítra povinnosti?
N
Po několika hodinách se ke mně dostane stejný vzkaz, z čehož mám chuť něco rozmlátit. Dokud si nevšimnu druhé strany, kde je napsáno:
Nejdřív pozítří, otec mě dusí na poradách.
G
Hlasité předčítání
