Rozhodnu se zasáhnout a upozorním na sebe odkašláním si. Králi pošeptám: „Královské spisy by měly mít na dolním okraji skryté značky. Ať vám poví, jak je zviditelnit. Když to nebude fungovat… tak je zpráva falešná.“
Vladař zvedne jedno obočí, ale nic nenamítá a vzápětí dá na má slova. Gunnar se nadechne k odpovědi. Tu ale neslyším, jelikož mě Výsost mávnutím ruky propustí.
Odeberu se do své komnaty, kde ale nemohu zůstat dlouho, jelikož mám mít hlídku. Převléknu se tedy do zbroje a do pravé boty si dám vrhací nůž. Najdu své místo na hradbách a na sekundu přesně přebírám stráž. Tady to mám nejradši. Je tu pěkný výhled na les a zrovna v tomto úseku není potřeba tolik strážných, a tak jsem tu téměř sama. Nejbližší vojáci jsou z každé strany až za ohybem věží, takže dost daleko na to, aby mě svou přítomností nerušili.
Neuběhnou ani dvě hodiny a uslyším hlas svého milovaného bratříčka, který má ve zvyku mi znepříjemňovat život právě při hlídkách. Protože ví, že nemůžu odejít od nepříjemné konverzace, abych neměla problém. Ano, opuštění stanoviště se zde trestá. Sice je to jen jednodenní služby v kuchyni nebo kácení dřeva, ale i tak. Nic co bych měla zapotřebí.
„Nazdárek, Nairi! Jaký krásný to čas si společně popovídat!“ zahlaholí vesele, když ke mně přijde blíž. „Už se zase zašíváš tady?“ zvedne obočí.
„Ano, protože tady můžu být sama. Dnešek byl náročný a potřebuju si vyčistit hlavu, však mě znáš,“ pokrčím rameny, ale ve skrytu duše doufám, že se už na nic nebude ptát. Ale moc dobře vím, že bude.
„A co říkáš na naši návštěvu delegátů?“ řekne opatrně.
„Asi mě jejich velitel bude nesnášet, protože jsem ho dostala. Víš, jací chlapi jsou. Jeho ješitnost nebude moct snést, že ho zpacifikovala holka. No, a ještě mi to dá sežrat…“
Forail se na mě pochybovačně podívá: „Tobě? A jak prosím tě!“
„Protože král si přál, ať z něj zrovna já vytáhnu informace a on za ně chtěl vědět věci o mně. No, a nakonec z toho vyšlo, že mi bude vyzrazovat ty informace výměnou za ty mé,“ povzdychnu si. „Nevím, jestli jsem připravená o čemkoli s někým mluvit!“ poukážu na fakt, že se o těchto věcech nejsem schopná bavit ani s ním. S vlastním bratrem.
Zavrtí hlavou: „Třeba to vidíš zbytečně černě, Nairi. Neboj. Promluvím si s ním, a pak ti řeknu svůj názor. Kdyby něco, jsem tu pro tebe! To snad víš, ne?“ pokusí se mě uklidnit vřelým objetím a výjimečně to pomůže.
„No jo, přemýšlela jsem že neřeknu pravdu, ale bojím se, že to pozná a anuluje naši dohodu.“ Zamumlám mu do rukávu.
Vtom bratr prudce vzhlédne, a tak se otočím, jelikož mě zajímá, co ho zaujalo. A nespatřím nikoho jiného než Gunnara. Má nálada se ihned zase zhorší. S mým štěstím mě slyšel.
„Smím ti, Foraile, představit samotného akobarského důstojníka Gunnara?“ naznačím bratrovi, že před ním stojí právě zdroj všech mých nynějších problémů.
„V celé své kráse,“ ušklíbne se šedooký a nepatrně naznačí pukrle. Užívá si to víc, než by se mi líbilo.
„Já jsem Nairinin bratr. Rád vás poznávám, důstojníku,“ představí se Forail sám. Vzápětí dodává: „A už jsem byl na odchodu.“
Hlasité předčítání
