Enif nás nechá projít do čela naší skupiny a zahájit náš úprk klusem ze stáje. Ze kterých vystoupíme jako první a vejdeme tak přímo do chřtánu mé druhé noční můře. Někomu, kdo jich byl součástí mnohonásobně víc než by kdy Einar mohla být.
„Snad se nechcete vzdát naší pohostinnosti tak rychle?“ objeví se Mikael uprostřed cesty s chladným úsměvem na tváři. „A poplach už jsem spustil, kdybyste se náhodou báli, že se vám odsud povede dostat.“
„Právě naopak se ji chystáme oplatit!“ snažím se působit sebevědomě, i když mě zmínka o poplachu zcela vyvedla z rovnováhy. Dokonce i Einar pode mnou ztuhne jako socha. Ale spíš než akobarští vojáci ji pravděpodobně trápí Mikaelův šeredný obličej.
Otočím se rychle na Foraila, abych mu naznačila, že to zvládnu. Potom se zaměřím na blonďatého ďábla před námi a naše pohledy se potkají. A i přes krev, která mi tuhne žilách váhu toho jeho ustojím. Ale nemám čas nad tím moc dumat, protože je před námi nepřítel. A tak honem seskočím, aby mu nemusela čelit Einar.
Naše oči jsou, teď když jsem ve stejné úrovni jako on, do sebe zakleslé jako dýky. A ty jeho bodají jako ta nejostřejší ocel. Zatímco mé spíš planou nenávistí vůči jeho osobě.
Má ruka obejme rukojeť dýky a já zbraň okamžitě vedu proti obličeji mého prvního velitele. Ten k mé velké nelibosti v posledním momentu ustoupí do strany a vyhne se i seknutí, které následuje ihned po prvním útoku.
„To je vše, co dokážeš?“ věnuje mi pokřivený úšklebek, a poté se naše čepele střetnou. Takovou silou, až se mi třesou ruce, když se mě vzápětí snaží přetlačit. S ustupováním do strany je řada na mě, protože se za žádnou cenu nenechám porazit hrubou silou. To by bylo pod mou úroveň.
Jeho meč sviští vzduchem nevídanou rychlostí, což je jediné, na co se zvládám soustředit, zatímco se snažím bezhlavě unikat jeho ostří a jen zázrakem zůstanu nezatlačena někam k Einar.
Vzhledem k tomu, že Mikael během těch let evidentně také trénoval jsem naprosto zaneprázdněná, a tak si nevšimnu, že na mě letí jeho noha. V momentě, kdy mi vyrazí dech už je pozdě a já ji jen velmi překvapeně zaregistruji v kontaktu s mým břichem. Teď se rozhodně posunu, ale jen zázrakem to není přímo do Einar, kterou teď vidím po své pravici. V duchu nepěkně zakleju, když se Mikael obrátí na ni.
Stále ještě bez dechu se pokusím dostat k nim blíž a přitáhnout tak jeho pozornost zpět na sebe. Místo k nim, ale udělám několik potácivých kroků stranou a jsem úplně jinde, než jsem chtěla být.
Mezitím mé plíce obnoví svou funkci a já se můžu prudce nadechnout, přičemž mi málem ujde podivný šperk, který náhle svírá Mikael v levé ruce, kde nedrží meč.
„Zabij!“ ukáže na mě a vzápětí se tmavá ozdoba v jeho dlani rozzáří matným rudým světlem.
Jako na povel se Einařina hlava obrátí ke mně. Z jejích zornic jsou vidět pouze úzké škvíry. Přesně ty, kvůli kterým jsem se v noci tolikrát probudila s křikem. A které se teď spolu se zbytkem gryfa řítí větší rychlostí než by mi bylo příjemné přímo proti mně.
Hlasité předčítání
