„Zastav. To jsem já.“ Natáhnu před sebe ruce v zoufalé snaze jí třeba svým pachem připomenout, kdo jsem. Ale Einar mé prosby nevnímá a pokračuje stále kupředu.
Najednou zaregistruju, jak se k nám blíží něco křičícího. Je to Forail, který pobídl Enifa směrem k nám místo toho, aby se zachránil. Umřeme jako hrdinové. Prolétne mi hlavou neveselá myšlenka.
Než stihnu pochopit, co má můj drahý sourozenec v plánu, uslyším hlasité cvaknutí a následná prudká bolest mou pozornost ihned vrátí zpět k rozběhlému gryfovi. K mé pravé ruce a hlavně prstům, kterými nemůžu přes pevně sevřenou čelist Einar pohnout.
Vtom nám na hlavu přistane sprcha bílého prášku, který najednou padá seshora. Gryf po něm chňapne, a tak pustí mou ruku, kterou si okamžitě stáhnu k sobě. Jsem v šoku a jen oněměle zírám na pahýlky, kde dřív byly mé prsty. Nevydrží mi to věčně, protože poté mě nakopne jakýkoli zbytek pudu sebezáchovy, který ve mně je a obrátím svůj pohled k Einar.
Gryfice v ten moment začne vydávat úpěnlivé bolestné zvuky a začne se třást po celém těle.
„Nepřestávej. Zabij!“ vydává další pokyny šklebící se Mikael. A přesně když to dořekne se předtím zavřené oči mé dlouholeté společnice otevřou. A zorničky jsou opět velké. A její pohled se vzápětí zastaví na mé ruce a my uslyšíme další zaúpění.
Levou rukou vytáhnu dýku a když to ten neřád nejmíň čeká, vrhnu ji proti němu. Potom druhou a jen s pocitem obrovské úlevy sleduju, jak z Mikaela vyprchává život.
Přejdu k němu, protože se odmítám vzdát dalších zbraní a ignoruji jeho chroptění, když si beru dýky zpět. Poté mu strhnu náhrdelník s podivným šperkem. Hodím ho na zem a rozdupnu podpatkem. Když uslyším uspokojivé křupnutí, obrátím se zpět k Einar.
Přistoupím s ní a pohladím ji zdravou rukou: „Jsi v pohodě?“ Potom se zamračím nad vlastní tupostí. Kdo by po něčem takovém byl?!
„Bude to dobré, jen se odsud musíme co nejrychleji dostat pryč.“
Einar se o mě otře a pak dvakrát cvakne zobákem – tak pohni už. Na nic teda nečekám a vyhoupnu se opět na její hřbet. I když o poznání méně elegantněji než obvykle.
Poté se mocným máchnutím šedých křídel dostaneme do vzduchu a Enif nás následuje v těsném závěsu. Následuje let rychlejší než vítr, během kterého si všimnu, že má pegas co dělat aby nám stačil. Po nějaké době Einar zpomalí.
Jakmile letíme kvapným ale o něco méně šíleným tempem, odtrhnu kus své košile a jdu zkoumat škody na své ruce předtím než ji obvážu. Poslední dva články na mém ukazováčku, prostředníčku a prsteníčku jsou nenávratně v tahu, s čímž nic nezmůžu. Při ovazování i mimo něj zatínám zuby bolestí abych Einar nerozhodila ještě víc. Nebo Foraila. Uvědomím si, jak ten teprve bude vyšilovat. Během letu se vlastně jen snažím neomdlít.
Hlasité předčítání
