Povídka

Ze stínu k novým přátelům
Četba díla zabere cca 16 min.

Tak jsem to udělala a popřála jí dobrou noc. Vyšla jsem s tetina pokoje do úzké chodby,bylo tu okno a jím jsem viděla Rogase,Kristu,Tonyho a tu cizí ženu,jak se baví na lavičce před chatou,chtěla jsem jít za nimi,ale chytl mě Nik a ptal se:,, Je s tetou vše v pořádku? “

Tak jsem kývla,že je,ale stejně k ní ještě vešel do pokoje,aby jí zkontroloval. Viděl,že už leží a nechal ji přivřený dveře od pokoje a pak se mi začal přísně vyptávat na různé otázky,na který jsem neznala odpovědi,tak jsem mu utekla raději ven za ostatními.

Nik tam taky přišel,ale jenom všem řekl:,, Jsem unavený a jdu už spát,tak aby jste tu moc nehlučeli,teta už šla taky spát,tak ať tu neslyším žádný hádky,dobrou noc!“

Otočil se a odešel spát,Rogas pak řek:,Jsme zítra zvaný na oslavu dole ve vesnici,budu tam pomáhat a můžete jít všichni se mnou,když budete chtít!“

Tony řekl:,,No jasně že budeme chtít,aspoň se všichni po dlouhé době pobavíme!“

Krista Tonyho pleskla do ramene a varovala ho:,,Ty!Jestli to přeženeš zas s pitím,nechám tě odvést do léčebny a hotovo!“

Tony se na to vyděsil a sliboval přede všemi,,Slibuji,že budu úplně vzorný !“

Pak se rozloučili a šli taky už spát. Zůstal venku jen Rogas, ta cizí žena a já! Rogas se na mě pořád zlobil a posílal mě pryč!Ta cizí ženská nabídla Rogasovi cigaretu,ale on to odmítl:,,Díky,ale nekouřím, musím to tu s ní dořešit ,aby si nemyslela,že se nám bude potulovat po chatě,schovávat se někde a pak všechny děsit!Tohle,co jsem dneska s ní zažil,už nechci nikdy víc!“

Pronesl rozzlobeně a mračil se na mě,až jsem odvrátila zrak!Ta cizí žena mu řekla:,,Tak se s ní rozluč a pošli ji domů!“

Rogas na to naštvaně řekl:,,Však to dělám pořád a ona se ke mně znovu vrátí!“

Ta cizí žena se na mě podívala a řekla:,,Tak jsi normální?Nebo nerozumíš,že o tebe nestojí a nechce,abys za ním furt dolézala?“

Rogas zafuněl:,,Ne není normální!Proto Nik zajistil a zabezpečil dům,aby k nám už nikdy jen tak nemohla!A ještě bude muset zajistit i zabezpečit chatu,nebo jak vidíš,je všude,kde já!“

Ta ženská vstala z lavičky,vzala Rogase za ruku a řekla:,,Možná tohle už snad pochopí!Od téhle chvíle,je tady ten Rogas zadaný!Tak zmiz!“Mávla na mě a Rogas s tím souhlasil,odešli spolu do chaty a zamkli dveře a já zůstala sama venku!

Sama v temném lese

Byla temná noc a já se sama loudala lesní cestou co vede od chaty. Přemýšlela jsem o všem,co se právě stalo!Třeba už se tam nevrátím?Ta ženská se do Rogase tak drze zavěsila,až mě to vadí!Vlastně ani nevím,proč mi to vadí?Vždyť jsem stejně chtěla pryč!Možná to tak je dobře?

Pak jsem si najednou uvědomila že prostě jdu neznámou lesní cestou,asi jsem se ztratila?Chvíli jsem bloudila v temným lese a pak jsem odněkud uslyšela štěkat psa,pak psa někdo okřikl,aby neštěkal,bylo to blízko a pak jsem zahlédla plot a šla podél plotu,dál bylo zaparkovaný auto a kousek od tam chata,ve které bylo slyšet psa,který štěká a nepřestává i když ho okřikovali,tak ho nakonec pustili s chaty ven a pes se rozběhl k plotu a zaštěkal na mě,s chaty vyšel někdo ven a sedl si na zápraží,přivolal psa,aby se vrátil,ale pes si sedl k plotu a vrčel na mě!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

aneb o komunikaci ...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Odpuštění  není o tom ...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
0