,,To je moje houpačka a neznám na tomto světě nic lepšího, než že se tak moc zhoupnout až vyletím z houpačky a je to vážně moc super !Tak se neboj!“
Smál se ten kluk,ale já se docela bála,že se ta houpačka utrhne,je taková už stará a rozvrzaná…
,,Nechci se s tebou dál houpat!Asi raději už půjdu!“
Řekla jsem,tak si dal říct a oddechl zklamaně:,,Myslel jsem že tě pohoupu a pak spolu skočíme do rybníka,abys věděla jak je to bezva a tak co tedy chceš?“ Zeptala jsem se:,,Kdo jsi a jak se jmenuješ?“
On udiveně odpověděl:,, Přeci Bojka Rybák!Myslel jsem si,že jsem tu známý!“
Řekla jsem:,, Možná tu jsi známý, ale já nejsem zdejší, jsem tu na návštěvě a jen jsem tu na chvíli zdřímla a asi bych měla raději už odejít!“
Bojka na to:,,Pozval bych tě na návštěvu k sobě domů, když už tu sedíš na mé houpačce!“
Nevím,proč mě nešlo se nějak zvednout a odejít?
Bojka znovu rozhoupal houpačku,pak mě chytl za ruku a skočil i se mnou do rybníka! Stahoval mě dolů hluboko pod vodu až někam do víru,jako na kolotoči až jsme oba vypadli do tmavého podzemního toku, pak tam byl břeh, vypadalo to tam jako v podzemní říši u krále Silvera a taky že to byla podzemní říše s jiné strany, než kterou znám! Bojka tam měl svou skrýš ke které vedla zelená fosforová cesta a bylo to tam moc hezký! Ale taky nebezpečný, protože to bylo území pijavic a kdyby nás prý zahlédly, tak by to bylo zlý!
U Bojky ve skrýši
Byla to taková zvláštní jeskyně,ale moc se mi tam líbilo, měl tam přes jednu stěnu velkou houpací sítě a taky různý poklady a barevný kamínky, který slouží k ochraně před zlem!
Bojka zapálil svícen a takový něco jako kamna a řekl,že se tu můžu usušit,přehodil mi přes ramena divný plášť, který smrděl moc rybově! Všímla jsem si, že má Bojka divnou šupinatou a lesklou kůži,taky blány mezi prsty a vůbec, vypadal takový, jako žabák?Nebo vodník?
Nalil mi do poháru podobně hnusný pití,jako se pije i u obra,nebo u Silvera, zeptala jsem se:,,Co je to za divný pití?”
A on odpověděl:,,Moc dobrý likér z borůvek s černého lesa!”
Tak jsem to ale nevypila. Bojka se zasmál a pak mi povídal svůj smutný příběh ze života,tam na hoře,když byl ještě člověkem,tak jsem se zeptala:,, A kým jsi teď?”
Pohl ramenem a zeptal se:,,Kým myslíš,že jsem?”
Chvíli jsme nic neříkali,pak se na mě podíval,měl zvláštní tyrkysový oči,hladkou tvář,trochu rozpláclý,ale jinak hezký nos a větší rty,když viděl že si ho prohlížím,tak promluvil:,,Jsem tu dole rád, ale bývá mu smutno ,nemám žádný přátelé, pro všechny páchnu rybinou a taky nevím o čem si mám s kým povídat, tak jsem stále takový němý,jako ryby!Dřív mě bavilo děsit lidi, ale už se mi to omrzelo, najednou vlastně ani nevím, co bych měl? A taky nevím,co s tebou?”
Tak Jsem se zasmála a řekla:,, Raději půjdu domů!”
Zvedla jsem se a podala mu ruku:,, Moc mě těší, že jsi mě sem pozval a povídal si se mnou!“
Hlasité předčítání
