Bojka pokýval a řekl:,,Taky mě to potěšilo!“
Ale všimla sem si,že se zesmutněl,řekla jsem:,,Tak díky Bojko,ráda jsem tě poznala!”
Bojka mi stiskl ruku,řekl:,,Jsi má první návštěvnice a možná i poslední!“
Řekla jsem:,, Určitě ne, máš to tu moc fajn a určitě si sem můžeš zvát i jiný návštěvy!“
Bojka najednou vypadal strašidelně a řekl:,,To říkáš jen proto,že už jdeš domů!Ale co když tě domů nepustím?“
Tak jsem na to odpověděla,:,Vždyť jsi říkal, že nevíš,co tu se mnou, tak proto už raději jdu!“
Pak řekl:,,Když Ti budu náhodou chybět,tak přijď zase na houpačku,já se tam zase objevím,když si to budeš přát!“
Tak jsme se rozloučili,bylo najednou ráno a svítalo a z Bojky zbyl jenom mlhový stín který pak nadobro zmizel,stála jsem na úplně jiným místě rybníka a šla po břehu bez bot,asi zůstaly u té houpačky,tak jsem šla hledat tu houpačku, prošla jsem to dokola,ale houpačku nenašla!Bylo to divný,kam asi zmizela?Znovu jsem se vydala z druhé strany,kde byly ty strmý břehy a objevila místo,kde musela být před tím ta houpačka,byla tam,ale zamotaná hodně vysoko do větví, to nikdo nezvládne sundat,říkala jsem si a pak na zemi cosi zasvítilo,zvedla jsem lesklý medailon,na kterým byli dva barevní hadi spojeni v kruhu,uprostřed kruhu byly zelenomodrý kamínky a z druhé strany bylo vyrytý jméno,,Bojka”
Hlasité předčítání
