Běta: „To ale znamená, že by se jmenoval Běta Strnad?“
Jaroslav: „Obráceně. Karel hihihi.“
Běta: „Karel hihihi? Co je to za jméno, hihihi?“
Jaroslav: „Ne, hihihi je citoslovce, Ty se přece jmenuješ Čtvrtá.“
Běta: „Uá! On si mě nevezme. Jmenoval by se Karel Čtvrtý a zase by měl se svým jménem problémy.“
Jaroslav: „Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí.“ (Přichází Eliška, pláče.)
Jaroslav: „Ale né! To chcete rozvodnit Bystřici?“
Eliška: „Já si uvědomila, že tě mám ráda a je mi líto, že jsem lhala. Jana si teď myslí, že nejsi její otec.“
Jaroslav: „To nic, Jana je rozumné děvče a všechno jí vysvětlíme.“
Eliška: „Rozumné děvče? Ty si pil? Uvědomuješ si, že je po mně?“
Jaroslav: „Aha, já zapomněl, že jsou ženy jedno veliké slzavé údolí.“ (Přichází Jana v plesových šatech, nese kopačky a pláče.)
Jaroslav: „Pane Bože! Ty to vidíš! To mám všechno odnést za Adama?“
Jana: „Romeo mi dal kopačky.“
Jaroslav: „Tý Brďo, to je docela dobrá značka. Kde je sehnal?“
Jana: „Prý chce jet do světa a já neumím řeči.“
Jaroslav: „Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí.“
Ženy jsou jedno veliké slzavé údolí.
To mi potvrdí muži, ženy, no kdokoli.
Chtěli byste vědět, jak to bude dál?
Nejsme historický román, ani televizní seriál.
Jde čas, spíše asi běží,
Jeden žije lehce, druhý přežívá vše stěží.
Učte se řeči a bude vám tu líp,
Když kdosi řekne hovno,
Dejte přes to Píp.
(Píseň- Jana + ostatní)
Učím se řeči, to mi teď svědčí Musím jít do sebe, abych byla lepčí
Jsem zvyklá mluvit tak jak mi zobák narost Z toho mám problémy a to mi dělá starost
S češtinou jsou vždy jenom potíže, Kdo ji zná, ten si prsty olíže
Přísudky a příslovce se učí jen, kdo chce.
Zhurta. Kde je hurto? Farář fárá.
Pštros má pštrose, nebo pštrosáče?
Opice má opiče. Hroch má hroše.
Vrak vrakoviště-veterán veteránoviště.
Kňuba, nekňuba, motora nemotora, šika, nešika, mehlo, nemehlo, mrava, nemrava, cuda, necuda, douk, nedouk.
Dutat, nedutat, mukat, nemukat, duál, duel, duet.
Konec
Hlasité předčítání
