Potom střih o dva měsíce později. Na obrazovce se objevil graf populace, která jde pomalu vzhůru. V ulicích zavládl klid. Život se vrátil do starých kolejí.
***
Video utichlo a chvíli jsme zůstali tiše sedět. Muži vedle mě se klepaly ruce. Chytil jsem ho za ruku a zeptal se.
„Jsou to přesně tři roky ode Dne Života. Už si vzpomínáte?“
Podíval se na mě a třes v jeho rukou ustál. Jeho tvář byla nehybně klidná.
„Ano. Už si vzpomínám. Na všechno.“
Tam kde končí rozum, začíná pravda.
Hlasité předčítání
